Editor maker

Jedná se o nástroj pro pořízení a editaci uživatelského (distribučního) makra. Text pořízený v editoru se uloží do atributu obsah. Makra jsou nástrojem, který umožňuje přizpůsobení systému uživateli dle jeho potřeb. Jsou úzce propojeny s implementačními body, které definují místo, kde je možné makro použít. Jedná se o prostý text, který se transformuje na groovy script. A tento skript je vykonán při vlastním spuštění makra. Nespornou výhodou toho je, že uživatel nemusí znát syntaxi groovy pro psaní maker. Navíc je možné editor dále vyvíjet a přizpůsobit potřebám uživatelů.

• šipky kurzoru (nahoru,dolů,vlevo,vpravo)
• kurzor myši
• Home (začátek řádku)
• End (konec řádku)
• Ctrl+Home (začátek dokumentu)
• Ctrl+End (konec dokumentu)

• kurzorem myši
• šipkami + shift
• šipkami +Home(End) (začátek nebo konec řádku)
• Ctrl+A (označení celého dokumentu)
• dvojklikem (slovo)

• Poznámka v makru (nejvyšší priorita) je zelenou barvou
• Výraz řetězce v uvozovkách je označen modrou barvou

Funkce provede uložení makra. Při uložení se tato funkce deaktivuje.

Ukončení práce v editoru maker

Provede se syntaktická (částečně i sémantická) kontrola pro zapsané makro. Je zobrazena informace o výsledku kontroly. Pokud je v makru chyba, je vypsán řádek a druh chyby. Pokud je kontrola v pořádku označí se makro stavem „5“, který znamená, že makro je připraveno pro použití (toto označení se provede pouze při závěrečné kontrole).

Funkce umožňuje simulovat činnost makra. Uživatel má možnost nastavit počáteční hodnoty proměnných, které jsou obsaženy v makru. Po provedení simulace jsou výsledky uživateli zobrezeny ve formě tabulky. Před simulací se provede také kontrola na syntaxi.

Vyvolá se okno pomocí, kterého je možné zadat proměnnou. Vybírá se z tabulkové, pomocné, návratové a speciální. V případě, že se jedná o tabulkovou proměnnou, pak se ve druhé části vybírá ze identifikátorů definovaných pomocí implementace. V třetím okně se pak vybírá z atributů dané třídy. V případě, že se jedná o pomocnou nebo návratovou proměnnou, vybírá se z numriky, logiky nabo řetězce a z jeho indexu (1-9,return).

Ze seznamu funkcí je možné vybrat funkci, která se přebere do textu. Text je možné editovat a přímo dopsat parametry v zobrazeném okně. Pokud si v editoru označíme nějaký text, tento text se přebere do editovacího okna.

Je možné vložit konstantu. Je možné vložit konstantu číselnou, textovou, logickou (jedná se o hodnotu „TRUE“ vyjadřující pravdu nebo „FALSE“ vyjadřující nepravdu) a datumovou (datum ve tvaru DD.MM.RRRR).

Ze seznamu operátorů je možné si vybrat určitý operátor.

Na aktuální pozici vloží znaky pro poznámku „/*“ a „*/“. Pokud je označen text je vložen do poznámky.

Vloží speciální proměnnou. Např. TCENM, TTSG nebo TTSH.

Funkce vyvolá okno pomocí, kterého je možné vyhledat zadaný řetězec. Je možné rozlišovat malá a velká písmena anebo i celá slova. Je možné hledat směrem dozadu nebo dopředu v textu.

Funkce vyvolá okna pomocí, kterého je možné nahradit zadaný řetězec. Je možné rozlišovat malá a velká písmena anebo i celá slova. Je možné hledat směrem dozadu nebo dopředu v textu. Pokud je nalezen řetězec, který se má nahradit, je uživatel ještě dotázán zda se náhrada má provést.

Vyhledá (označí) řetězec, který byl naposled hledán (směr vpřed).

Vyhledá (označí) řetězec, který byl naposled hledán (směr vzad).

Kurzor skočí na zadaný řádek, pozici.

Zobrazí(skryje) nástrojový panel

Zobrazí(skryje) panel funkcí

Zobrazí(skryje) pravítko

Zobrazí zadané okno

Zobrazí tuto nápovědu

Je distribuována a uživatel ji tedy nemůže vytvářet ani jinak měnit. Určuje s jakými datovými tabulkami může makro pracovat a tedy pro jaký modul je makro určeno.

Je informace se kterými tabulkami makra pracuje. Rozhraní je uloženo v databázi. Má jak informativní účel. Tak slouží i ke kontrole syntaxe při volání podmakra. Rozhraní se generuje z implementace makra. U podmakra se rozhraní definuje přímo v makru pomocí speciální syntaxe. Speciální syntaxe pro definici rozhraní podmakra. vartable xxx:XXX:table|feature|subs|property:i|o|io; Kde vartable je speciální výroz pro uvození deklarace rozhraní, xxx je označení proměné makra (např. cPolozka), XXX je třída (CPolozka), table označuje třídu, feature hodnota vlastnosti, subs substituci a property soubor atributů vlastnosti objektu, i je označení pro vstup, o pro výstup a io pro vstup a výstup. Přístup k příslušnému atributu se provede přes zápis tečky a názvu atributu.

Makro se skládá z komentářů a příkazů. Komentář začíná znaky /* a končí znaky */ .

• příkaz přiřazení
• CASE
• IF
• blok
• CALL
• WRITELOG

Příkaz přiřazení se skládá z levé části (výstupní hodnota ve formě proměnné), znaku přiřazení :=, pravé části (výraz) a je ukončen středníkem. Nutnost mezer mezi operátory, proměnnými a konstantami není povinná kromě logických operátorů (OR,AND,NOT). Také není povinnost dodržovat psaní velkých písmen logických operátorů (OR i or) nebo funkcí.

Příkaz CASE slouží k větvení makra. Důležité pro optimalizace makra. Umožňuje jeho optimalizaci rychlosti. Příkaz začíná klíčovým slovem CASE a končí ENDCASE. Za CASE následuje výraz, dle kterého se pak větví příkaz. Následuje klíčové slovo IN a za ním jsou konstanty výrazů. Je možné jich uvést více a oddělit čárkou. Pokud se shodují s výrazem je proveden příkaz za „:“. Pro případ že není shoda s žádným výrazem je možné použít otherwise: a za ním příkaz.

Příkaz IF slouží také k větvení makra. Ovšem rozdělí provedení jen na dvě větve. Příkaz začíná klíčovým slovem IF a končí ENDIF. Pak následuje logický výraz a klíčové slovo THEN a příkaz pro pravdivý výraz. Dále může následovat klíčové slovo ELSE a příkaz pokud výraz není pravdivý.

Provede zavolání podmakra. CALL('podmakra');.

Příkaz je určen k uživatelskému logování makra.

• text (STR) nemá žádné omezení
• číselná hodnota (NUM)
• logická hodnota (BOOL)
• datumová hodnota (DAT)

• proměnná
• konstanta
• operátor
• funkce

Název proměnné by měl být ve tvaru S1_S2, kde S1 je prefix pro danou třídu nebo vlastnost a S2 je název atribut nebo identifikace vlastnosti. Prefix S1 je definován v modulu implementace makra. Toto plnění je podmíněno nadefinováním speciálních tříd, které jsou distribuovány. Dále je možné použít pomocné proměnné numerické (Num_1 až Num_50), řetězcové (Str_1 až Str_50), logické (Bool_1 až Bool_50) a datumové (Dat_1 až Dat_50) Existuje také speciální logická proměnná Bool_Exit, pomocí které je možné ukončit provádění makra. Tato proměnná je nastavena na hodnotu FALSE, pokud se nastaví na hodnotu TRUE, pak se ukončí provádění makra. Jako výstupní hodnotu lze použít proměnné Num_R01 - Num_R10 (Num_R101-Num_R130), Str_R11 - Str_R20 (Str_R201-Str_R230), Bool_R21 a Dat_R22. Čísla mají význam pro použití maker v maskách. I nadále je možné používat proměnné Num_return(R01), Str_return(R11), Bool_return(R21) a Dat_return(R22), které budou automaticky přiřazeny prvnímu číslu. Kromě těchto výstupních proměnných existují ještě speciální výstupní proměnné. Jedná se o řetězcové proměnné Str_RT1 - Str_RT10, které je možné využít pouze v makru s implementací 915. Dalším speciálním typem je struktura (tabulka) TCENM, která umožňuje uživateli v implemetaci 1535 definovat obsah rozborové tabulky pro výpočet ceny KFG přes makro.

Uživatel může definovat svoje vlastní proměnné pomocí speciální syntaxe. Nejdříve se uvede klíčové slovo „variable“, potom následuje datový typ (NUM,STR,BOOL,DAT) a pak seznam proměnných zakončený středníkem. Například „variable NUM _Sirka;“. Seznam může být oddělený čárkou nebo mezerou. Název proměnné musí začínat znakem „_“, pak následuje nečíslicový znak. Název se může skládat z malých a velkých písmen (a..z, A..Z) číslic (0..9) a znaku „_“. Malá a velká písmena se při kontrole nerozlišují. Maximální délka je dvacet znaků. Proměnné jsou lokální. Jsou tedy platné pouze v rámci jednoho makra. Pokud je z makra vyvoláno podmakro, pak podmakro tyto proměnné nezná. V podmakru je tedy možné nadefinovat proměnnou se stejným názvem jako v makru.

Číselná konstanta se může skládat z číslic 0-9 a znaku desetinného místa (default tečka). Číselnou konstantou může také být hodnota výraz „PI“.

Řetězcová konstanta je jakýkoli text uzavřený do speciálních oddělovačů textu („'“ jednoduché uvozovky ). Oddělovač řetězce je možné použít v řetězci jen ve speciálním obalu. Před i za tmto znakem musí být dvojité uvozovky „“„ . Pak tento znak není brán jako řídící, ale obyčejný text. Ve výsledném textu jsou dvojité uvozovky odstraněny.

Logickou konstantou může být výraz „TRUE“ nebo „FALSE“.

Datumovou konstantou je datum ve tvaru „DD.MM.RRRR“. Vnitřně se s datumem pracuje jako s javovským typem Date.

Funkcí se rozumí řetězec ve tvaru ABC(x,y,…), kde ABC je název funkce a x,y jsou parametry funkce.

Příklad spuštění tiskového modulu C351 pomocí funkce RUN.