Metody oceňování zásob

Metoda skladových cen se stanovuje pro každý sklad zvlášť (neexistuje globální nastavení pro celou firmu), tzn. že pokud bude tatáž položka na různých skladech, může tato položka mít na každém skladě jinou skladovou cenu.

Změna oceňování zásob je možná pouze na počátku každého účetního období. V průběhu účetního období nelze dle § 8 zákona o účetnictví metody oceňování zásob měnit (zákon stanoví, že účetní jednotky nesmějí měnit v průběhu účetního období způsoby oceňování).

Standardní přesuny mezi sklady jsou možné pouze mezi sklady, které mají totožnou metodu oceňování zásob. Pro přesuny mezi sklady, jejichž metody zásob se liší, eventuelně pro přesuny mezi sklady, které jsou z pohledu účtové osnovy zakázány je možné provádět přesuny výdejem a příjmem. Kdy je položka nejprve neadresně vydána a obratem je přijata na požadovaný sklad.

Pro tuto metodu je klíčové, že účetní jednotka si pro určité období sama stanovuje skladovou cenu zásob (tou je např. cena obvyklá, ceníková cena největšího dodavatele, kalkulované úplné vlastní náklady vyráběných položek, apod.). Tato cena je v definovaném období neměnná a tudíž nezávislá na skutečných pořizovacích nákladech, vlastní rozdíl skutečných nákladů a skladové ceny pak sledujeme na základě odchylek. V případě velkého rozdílu skutečných cen je nutno používanou pevnou cenu změnit. K tomuto účelo je využito přecenění pevné ceny.

Tato metoda se vyznačuje tím, že skladová cena je aktualizována každým provedením příjmu na sklad. Zásoba se naskladňuje za skutečné pořizovací náklady a na základě těchto nákladů a aktuální skladové ceny a hodnoty se počítá vážený průměr, kterým je stanovena skladová cena při každém přírůstku na sklad. Zásoby se vyskladňují za průměrnou skladovou cenu až do doby úplného vyskladnění nebo nového příjmu na sklad, kdy se spočítá nová vážená průměrná cena.

Metoda FIFO vychází z anglického first in, first out neboli „první dovnitř, první ven“. Při využití této metody oceňování zásob je celkoá hodnota skladové zásoby shodná jako při metodě váženého průměru. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že jednotlivé přírůstky na sklad jsou evidovány co do množství, ceny, data a času, kdy k přírůstku došlo. Následně je při vyskladňování využit vždy nejstarší nevydaný příjem (je použita jeho cena), čímž dojde nejen k ponížení hodnoty skladové zásoby, ale i ke změně průměrné ceny zásob na skladě.