Výpočet mezd

V této nabídce jsou soustředěny všechny akce, související s výpočtem mezd zaměstnance za konkrétní kalendářní měsíc. Princip výpočetu mezd je založen na tom, že jsou v maximální míře využity tzv. kmenové údaje zaměstnance, kalendář a k nim se v konkrétním kalendářním měsíci pořizují pouze ty informace, které jsou specifické jen v příslušném kalendářním měsíci (tzv. měsíční údaje). Kromě pořízení měsíčních údajů je možné tyto informace získat importem z jiných zdrojů (např. z výroby, z docházky, z cestovních příkazů, ze stravovacích systémů apod.).

I když je cílem minimalizovat množství dat pořizovaných v rámci měsíčních dat, přesto existují údaje, které je nutno každý měsíc pořídit. Jedná se zejména o rozdíly proti plánované přítomnosti zaměstnance na pracovišti (nemoc, dovolená, náhrady,…), ale například i o nepravidelně vyplácené částky odměn apod. Při pořizování měsíčních dat se jednotlivé mzdové složky, označené třímístnými číselnými kódy vybírají z tzv. Megatabulky (jde o kompletní seznam mzdových složek včetně jejich vlastností .) Pořízená měsíční data se automaticky přiřazují do období, které je zvoleno při vstupu do podsystému Mzdy.

V této nabídce jsou k nahlédnutí vypočtené mzdy zaměstnanců ve své detailní struktuře.

Po výpočtu mezd za příslušný měsíc je k dispozici celá řada tiskových výstupů.

Výchozím stavem pro tisk sestav je seznam zaměstnanců nabízený v tzv. browse a zadané období pro zpracování mezd. Pokud chceme pro konkrétní tiskovým výstup nabízený seznam zaměstnanců zredukovat, můžeme použít některé z obecných nástrojů :

Čtyřlístkové filtry - umožňují jednoduchý výběr mezi volbou všichni zaměstnanci/zaměstnanci ve stavu.

Systémové filtry - umožňují výběr nejčastěji používaných skupin zaměstnanců pomocí přednastavených filtrů.

Výběr pomocí tzv. „žlutého řádku“ - umoňuje redukovat výběr zaměstnanců prostřednictvím konkrétních hodnot.

Výběr pomocí tzv. „zaškrtávátka“ na levé straně seznamu zaměstnanců - pokud jsou použitá, sestava pracuje jen se zaškrtnutými zaměstnanci.

Období, za které se sestava tiskne - pro sestavu je výchozí datum z období zadaného vpravo nahoře (jde o měsíc, za který se počítají mzdy). Pokud je možné sestavu vytvářet za více období, nabízí se před tiskem sestavy zadání období od-do.

Další parametry pro tisk sestav - pokud sestava pracuje s některými dalšími parametry, objeví se před jejím tiskem speciální obrazovaka, kde je možné konkrétní parametry zadat.

V této části jsou popsány způsoby výpočtu jednotlivých skupin mzdových složek.

Výpočet základní mzdy vychází z druhu základní mzdy a z odpracované doby za příslušný kalendářní měsíc. Druh základní mzdy je uveden v tzv. činnosti, kde jsou zároveň i další potřebné informace k výpočtu základní mzdy. V rámci jednoho pracovního vztahu může zaměstnance pracovat v jedné činnosti, ale i v několika činnostech v průběhu měsíce. Pokud zaměstnanec pracuje v několika činnostech, může výpočet základní mzdy (časové, úkolové) či měsíčního platu probíhat v každé činnosti podle jiného algoritmu.

Výpočet částky základní mzdy probíhá automaticky a vychází ze vzorce výpočtu základní mzdy a z dalších údajů, uvedených u činnosti, ve které zaměstnanec pracoval. Jde zejména o hodinový tarif v příslušné činnosti. Dalším důležitým údaje pro výpočet bývá odpracovaná doba v příslušné činnosti. Pokud zaměstnanec pracuje v rámci měsíce pouze v jedné činnosti, odpracované hodiny se zjišťují automaticky jako rozdíl mezi časovým fondem (zjišťuje se z kalendáře zaměstnance pro příslušné období) a odpadlou dobou. Při více činnostech v rámci měsíce je nutné hodiny odpracované v jednotlivých činnostech (kromě hodin základní činnosti) zadat v měsíčních datech.

Pro Mzdy Open jsou k dispozici tyto druhy výpočtů základní mzdy : 1 – úkolová mzdy, 2 – časová mzdy, 3 – měsíční plat, 4 – smíšená mzdy, 13 – podílová mzda. Některé způsoby výpočtu základní mzdy používané v původním Orsoftu nejsou ve Mzdách Open k dispozici (nebyly využívány). V případě, že v sadě standardně dodávaných výpočtů základní mzdy není k dispozici způsob výpočtu, který používáte, je možné požádat autory o doplnění nového výpočtu formou zakázkové úpravy.

Vlastní výpočet základní mzdy však nemusí probíhat přímo v podsystému Mzdy. Pokud je částka základní mzdy vypočítána mimo podsystém Mzdy je možné tuto vypočtenou částku buď automaticky převzít nebo ji zadat v měsíčních datech. K tomuto účelu je určena mzdová složka 030 – Vyplacená mzda nebo lépe 030X – Vyplacená mzda, kde lze současně zadat hodiny odpracované v příslušné činnosti i částku mzdy, která již byla vypočtena.

Číslo základního kalendáře zaměstnance je uvedeno ve mzdových údajích zaměstnance.

Výpočet měsíčních prémií může probíhat několika způsoby. Jedním z možností je, že je vzorec výpočtu prémií (plus případné další informace) zadán v činnosti zaměstnance. V tomto případě proběhne výpočet měsíčních prémií automaticky v rámci výpočtu mzdy a vypočtená částka prémií je uložena na kód mzdové složky zadané v příslušné činnosti. Pro prémie jsou určeny mzdové složky 130 až 149.

Protože činnost je většinou používána pro skupinu zaměstnanců a procenta prémií mohou být různá pro jednotlivé zaměstnance, lze trvalé procento prémií zadat i v trvalých příplatcích zaměstnance (pak se procento vztahuje ke konkrétnímu zaměstnanci nebo v měsíčních datech (pak se procento vztahuje ke konkrétnímu zaměstnanci a konkrétnímu měsíci). Pokud procento prémií pro konkrétního zaměstnance a konkrétní měsíc například určuje mistr ve výrobě, potom se může příslušné procento prémii do měsíčních dat naimportovat z Výroby nebo z jiného systému.

Pro zadávání procenta prémií v Trvalých složkách nebo v Měsíčních datech lze použít následující mzdové složky:

001 - Absolutní procento prémií

002 - Procento prémií + -

003 - Koruny prémií + -

Tyto mzdové složky vlastně slouží jako parametry pro výpočet částky prémií. Vypočtené prémie jsou pak uloženy na mzdovou složku, určenou v činnosti přiřazené k zaměstnanci.

Pokud je třeba individualizovat procento prémií podle jednotlivých zaměstnanců, a toto procento je relativně stálé, je vhodné zadat kód 1 s příslušným procentem prémií do Trvalých složek ke konkrétnímu zaměstnanci. Zde je také možné provést v položce „stop“ zastavení platnosti tohoto zadání - potom platí procento prémií zadané v činnosti zaměstnance. Druhou možností zadání individuálního procenta prémií je jeho zadání přímo v Měsíčních datech . To je výhodné v situaci, kdy se procento prémií mění třeba každý měsíc. Pokud je u jednoho zaměstnance zadáno absolutní procento prémií jak v Měsíčních datech , tak i v Trvalých složkách, pak má přednost procento prémií z Trvalých složek. Není proto vhodné oba způsoby u jednoho zaměstnance a v jednom měsíci kombinovat. Je-li zadáno nulové procento prémií, dochází k potlačení výpočtu prémií.

Pokud nepožadujete automatický výpočet částky prémií, lze je samozřejmě zadat ručně v Měsíčních datech nebo importovat z jiného zdroje.

<font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>V podsystému Mzdy je rozlišováno několik skupin příplatků, které se liší svým charakterem, způsobem i místem výpočtu.</font>

1. Příplatky z trvalých složek (160 - 199)
2. Příplatky ze zákona (200 - 299)
3. Příplatky počítané sazbou (300 - 349)
4. Příplatky další (350 - 379)

V Trvalých složkách lze zadat požadavek na automatický výpočet takových příplatků, které mají relativně trvalý charakter (příplatek dostává zaměstnanec každý měsíc). Při zadávání těchto příplatků do Trvalých složek lze vycházet z následujících typů trvalých mzdových složek:

• H - hodinová sazba (částka = Kč/hod)
• M - měsíční sazba (částka = Kč)
• P - procento z tarifní třídy dle číselníku DCISP (částka = procento z tarifní třídy dle číselníku DCISP
• T - procento z tarifu osobní třídy (částka je procento - kód 9)
• U - procento z platu (částka je procento z platu - kód 107)

Využití typu H je vhodné v situaci, kdy se příplatek vypočítává ze všech odpracovaných hodin a je určen částkou na hodinu. Jde například o příplatek za práci ve ztíženém prostředí.

Typ M je určen pro situace, kdy je stanovena měsíční částka příplatku, která se krátí například v závislosti na neodpracovaných hodinách.

Využití typu R je určeno zejména pro organizace, které se řídí zákonem o platu. Umožňuje zadat příplatek procentem z částky odpovídající tarifní třídě a tarifnímu stupni. Při použití tohoto typu musí existovat a být udržován v aktuálním stavu číselník platových tarifů.

Využití typu T je určeno pro situace, kdy se příplatek <font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>počítá jako procento z tarifu osobní třídy. Tarif osobní třídy zaměstnance musí být také zadán v Trvalých složkáchpod typem „S“.</font>

Využití typu „U“ je možné v situaci, kdy má zaměstnanec zadán pod typem M na mzdové složce 107 měsíční plat. Příplatek zadaný pod typem „U“ se pak počítá procentem z částky platu.

Kromě typu příplatku je možné ovlivnit výpočet příplatku z Trvalých složek i zadáním dalších doplňujících údajů (ne vždy jsou všechny použitelné pro všechny typy příplatků). K doplňujícím údajům patří např. krácení, výběr činností, platnost-od, periodicita a další. Charakteristickým rysem těchto příplatků je to, že výpočet probíhá již při kontrole měsíčních dat a do fáze výpočtu hrubých mezd již vstupují s vypočtenými korunovými částkami.

Další skupinou příplatků jsou tzv. příplatky ze zákona. Patří sem prostoje, pohotovosti, přesčasy, mzdové zvýhodnění a případné další příplatky. Výpočet příplatků ze zákona vychází z hodin, vztahujících se k těmto jevům, z pracovněprávního průměru či taritu a procentní sazby příplatku. Zatímco hodiny je nutné zadat v měsíčních datech (nebo se generují automaticky z kalendáře či se importují z docházkového systému), ostatní komponenty výpočtu jsou zadání u příslušné mzdové složky v Megatabulce . Zde je samozřejmě nutné je zadat v souladu s příslušnou platnou právní normou! Výpočet této skupiny příplatků probíhá až ve fázi výpočtu hrubých mezd.

Příplatky počítané sazbou představují nejjednodušší typ příplatků. Částka příplatku se získá vynásobením hodin příplatku zadanou sazbou u mzdové složky v Megatabulce. Hodiny příplatku lze zadat v měsíčních datech nebo převzít z docházkového či jiného systému. Požadavek na výpočet tohoto druhu příplatku lze také zadat v rámci kalendářů. Vlastní výpočet příplatku probíhá až ve fázi výpočtu hrubých mezd.

Základní druhy příplatků jsou nastaveny ve standardně dodávané Megatabulce. V praxi většinou stačí si jen podle názvu vybrat příslušný příplatek. Vždy však doporučujeme si zkontrolovat v Megatabulce všechny parametry příplatku a případně je upravit. <font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>Základní druhy příplatků jsou nastaveny ve standardní Megatabulce. V praxi ve většině případů stačí si jen podle názvu vybrat příslušný příplatek. Vždy však doporučujeme zkontrolovat si další parametry pro výpočet příplatku v Megatabulce a případně upravit. U všech výpočtů příplatků je respektováno pravidlo, že pokud je pracovněprávní průměr nižší než minimální mzda, je automaticky dorovnáván do výše minimální mzdy. Je-li pracovněprávní průměr stálý nulový, použije se pravděpodobný pracovněprávní průměr.</font>

Příplatek zadaný v korunách - vzorec č. 1

Tento vzorec výpočtu se nejčastěji používá u příplatků, které jsou zadány v tabulce Trvalých složek měsíční částkou nebo jsou zadávány přímo částkou v Měsíčních datech. Částka zadaná v Měsíčních datech je již výsledná částka příplatku, částky zadané v tabulce Trvalých složek se případně zkrátí podle zadaných požadavků. Vzorec č.1 se nepoužívá jen pro příplatky, ale je obecně použitelný pro všechny mzdové složky, kde není požadován automatický výpočet.

Příplatek sazbou za hodinu - vzorec č. 2

Jde o nejběžnější druh příplatku, který se počítá jako hodiny * sazba. Sazba může být uvedena v Megatabulce, ale také může být používána individuální sazby pro jednotlivé zaměstnance nebo může být sazba zadávána přímo v Měsíčních datech. Pokud je třeba použít individuální sazbu, je třeba zadat v Megatabulce do položky „Možnost používat individuální sazbu“ znak A. Potom je při výpočtu příplatku přebírána informace o sazbě z tabulky Trvalých složek u příslušného zaměstnance (prakticky to znamená, že v tabulce Trvalých složek musí existovat kód tohoto příplatku se zadanou hodinovou sazbou, který má přednost před sazbou z Megatabulky). Pokud se má individuální sazba příplatku zadávat v Měsíčních datech, je nutné tomu nejdříve přizpůsobit standardní rozměr pro vstup příplatku v Megatabulce (prakticky místo rozměru 40 zadat rozměr 41).

Prostoje - vzorec č. 3

Při výpočtu náhrady za prostoje lze vycházet buď z pracovněprávního průměru (P), z tarifu osobní třídy zaměstnance (T) (je zadán v tabulce Trvalých složek) nebo z tarifu v tabulce Činnosti (C), ve které měl zaměstnance v době prostoje pracovat. Podle toho, kterou z možností si zvolíte, je třeba zadat položku „upřesnění výpočtu - základní v Megatabulce. Samozřejmě je třeba v Megatabulce zadat i položku „Procento“. Hodiny prostojů je zadávají v Měsíčních datech.

Placeno průměrem - vzorec č. 4

Tento vzorec výpočtu se používá v situaci, kdy je třeba nějakou část odpracovaných hodin proplatit pracovněprávním průměrem. Výpočet probíhá jako hodiny * pracovněprávní průměr platný pro příslušné období. Hodiny se zadávají v měsíčních datech na kód 33 - odpracované hodiny placené průměrem. V Megatabulce na třetí obrazovce se kromě čísla výpočtu již žádné další upřesňující údaje pro tento výpočet nezadávají.

Vyplacená mzda - vzorec č. 5

Tento vzorec je určen pro situace, kdy je mzda vypočítána mimo podsystém Mzdy a zároveň je znám počet hodin, za které byla mzda vypočtena. V Měsíčních datech se použije mzdová složka 30X - vyplacená mzda, kde se zadají odpracované hodiny a vypočtená částka mzdy. Zadaný počet hodin způsobí, že se o něj zkrátí počet odpracovaných hodin, které se automaticky zjišťují z kalendáře a případně z dalších časových údajů vztahujících se k zaměstnanci. Prakticky - zaměstnanec měl dle kalendáře odpracovat 168 hodin. Na mzdové složce 30X bylo zadáno 50 hodin. Automaticky dopočítané hodiny budou činit 118 hodin (a z takto zkrácených hodin bude vycházet vlastní výpočet základní mzdy).

Přesčas s dopočtem do průměru - vzorec č. 6

Za práci přesčas je zaměstnanci buď poskytnuta mzda a příplatek, nebo se zaměstnanci za dobu práce přesčas může poskytnout náhradní volno. Minimální výše příplatku za práci přesčas je definována jako procento z pracovněprávního průměru (např. 25%). V Měsíčních datech lze pro zadání hodin odpracovaných přesčasů použít mzdové složky 240 až 245. Za hodiny zadané na těchto mzdových složkách se automaticky spočítá mzda nebo plat (podle Činnosti zaměstnance) a zároveň se za tyto hodiny spočítá i příplatek za práci přesčas. Výpočet příplatku za přesčas může vycházet z pracovněprávního průměru (P), aktuálního tarifu zaměstnance (A) nebo z tarifu osobní třídy zaměstnance (O), nesmí však klesnou pod minimální úroveň uvedenou v právním předpisu. Pokud se příplatek za přesčas nepočítá z průměru, lze zadáním v položce „Limit spodní“ požadovat dopočet příplatku za přesčas tak, aby byla respektována jeho minimální hranice (25 % z pracovněprávního průměru).

Přesčas proplacený dodatečně - vzorec č. 7

Tento vzorec výpočtu se používá pro příplatky za přesčas, které jsou propláceny dodatečně tj. původně se počítalo s tím, že si zaměstnanec do 3 měsíců vybere za příplatek náhradní volno, ale k tomu nakonec nedošlo. Standardně se pro dodatečně proplácený příplatek za přesčas používají mzdové složky 270 a 271 v kombinaci s rozměrem č. 41, který umožňuje v Měsíčních datech zadat kromě počtu hodin také procento z pracovněprávního průměru. Pokud není v Měsíčních datech procento přesčasů zadáno, přebírá se z Megatabulky.

Příplatek za práci ve svátek - vzorec č. 8

Příplatek za práci ve svátek se vždy vyplácí příslušným procentem z pracovněprávního průměru. Kromě vzorce výpočtu je v Megatabulce zadáno u „upřesnění výpočtu“ = P a požadované procento. Poznámka: Je třeba odlišit příplatek za svátek (tj. nějaká částka na víc za práci ve sváteční den) a mzdu nebo plat za práci ve svátek.

Mzdové zvýhodnění s dopočtem do průměru - vzorec č. 9

Tento vzorec výpočtu je určen například pro příplatek za práci v sobotu či v neděli, lze jej vše použít i v dalších situacích. Výpočet podle tohoto vzorce může vycházek z aktuálního tarifu (A) (aktuální hodinový tarif u zaměstnanců odměňovaných měsíčním platem se vypočítá na základě počtu hodin připradajících na přílušný kalendářní měsíc), z tarifu osobní třídy (T) nebo z pracovněprávního průměru (P) pro hlavní činnost. Pro vedlejší činnost z tarifu osobní třídy (T), z tarifu činnosti (C) nebo z pracovněprávního průměru (P). Pro výpočet u hlavní činnosti platí, že pokud výpočet nevychází přímo z pracovněprávního průměru, lze vyplněním položky „spodní limit požadovat automatický dopočet do pracovněprávního průměru.

Pohotovost - vzorec č. 10

Výpočet odměny za pohotovost může vycházet z tarifu osobní třídy (T), z pracovněprávního průměru (P), z tarifu činností (C), z tzv. radničního tarifu (R) (zahrnuje nejen plat zaměstnance, ale také příplatky k platu) nebo ze zadané sazby (S). Příslušné písmeno se uvede do položky „Upřesnění výpočtu“ v Megatabulce. Vlastní výpočet probíhá podle schématu hodiny * P(nebo T,C,R) * % nebo hodiny * sazba.

Zastupování - vzorec č. 11

Výpočet příplatku za zastupování může vycházet buď z tarifu osobní třídy (T) nebo z tzv. radničního tarifu (R), což je základní tarif + vyjmenované příplatky. Výpočet probíhá podle schématu hodiny * tarif * procento. Procento je možné buď zadat přímo v Megatabulce, nebo ho lze zadat společně s hodinami zastupování v Měsíčních datech. Další možností je mít toto procento zadané u zaměstnance v Trvalých složkách, současně je však nutné v Megatabulce nastavit požadavek na využívání individuální sazby.

Příplatek s dopočtem do minimální mzdy - vzorec č. 12

Minimální výše některých příplatků je definováno procentem z minimální mzdy. Pro zajištění tohoto požadavku je k dispozici tento vzorec výpočtu příplatku s dopočtem do minimální mzdy. Výpočet tohoto příplatku může vycházet z tarifu osobní třídy (T), tarifu činnosti (C), z pracovněprávního průměru (P), ze zadané sazby nebo přímo z minimální mzdy (M). Pokud je zadání takové, že výpočet nevychází přímo z minimální mzdy, lze zadáním v položce „limit spodní“ (uvede se % z minimální mzdy) požadovat automatický dopočet do uvedeného procenta minimální mzdy.

Odstupné - vzorec č. 20

Výpočet odstupného probíhá dle schématu počet měsíců * průměrný počet hodin za měsíc * pracovněprávní průměr k datu ukončení pracovněprávního vztahu zaměstnance. V Megatabulce musí být zadáno upřesnění výpočtu = P, protože dle současné legislativy vychází výpočet odstupného pouze z pracovněprávního průměru. V měsíčních datech se při zadávání požadavku na výpočet odstupného zadává počet měsíců, za které má být odstupné vyplaceno.

Procento z tarifu osobní třídy - vzorec č. 21

Výpočet tohoto příplatku vychází z tarifu osobní třídy zaměstnance (T) a příslušného procenta. Procento může být zadáno přímo v Megatabulce, potom je to společné procento pro všechny zaměstnance, kteří budou mít tento příplatek. Nebo je možné v Megatabulce nastavit „Možnost individuální sazby “ = A, potom je při výpočtu přednostně použita procentní sazba z Trvalých složek nebo procentní sazba zadaná na vstupu v Měsíčních datech. Při zadávání individuální sazby do Trvalých složek použijeme stejný kód příplatku a typ příplatku = P,

Procento z tarifu osobní třídy + horní limit - vzorec č. 25

Při výpočtu tohoto příplatku se nejdříve spočítá hodinová částka příplatku jako procento z tarifu osobní třídy a výsledek se porovná s limitem zadaným v Megatabulce v položce “ Limit příplatku - horní“. Pokud hodinová částka příplatku předsahuje zadaný limit, použije se pro další výpočet částka zadaná v položce „Limit příplatku - horní“. Výsledná hodinová částka příplatku se vynásobí počtem hodin příplatku.

Procento z průměru + spodní limit - vzorec č. 26

Při výpočtu tohoto příplatku se nejdříve spočítá hodinová částka příplatku jako procento z pracovněprávního průměru a výsledek se porovná s limitem zadaným v Megatabulce v položce „Limit příplatku - spodní“. Pokud je hodnota příplatku za hodinu nižší než spodní limit, nahradí se tímto limitem.

Hodiny * sazba ze vstupu - vzorec č. 27

Hodnoty potřebné pro výpočet tohoto příplatku (prakticky hodiny a sazba) se zadávají pouze v Měsíčních datech (nevychází se tedy z žádných trvalých údajů). V Megatabulce je uveden pouze vzorec výpočtu a v položce „Rozměr“ je hodnota 41.

Obecný příplatek - vzorec č. 30

Obecný příplatek je určen pro situace, kdy nevyhovuje žádný z výše uvedených vzorců. Jeho výpočet může vycházet buď z tarifu osobní třídy (T), z pracovněprávního průměru (P), z tarifu činnosti (C), z radničního tarifu (R), z minimální mzdy (M) nebo ze zadané sazby (S). Jedno z uvedených písmen je třeba zadat v Megatabulce do položky „Upřesnění výpočtu“, Dále je třeba zadat procento pro výpočet příplatku. Je-li zadán požadavek na používání individuální sazby, potom má přednost procento zadané v Měsíčních datech nebo v Trvalých složkách. Pokud není procento příplatku zadáno ani na jednom z těchto míst, teprve pak se přebírá procento z Megatabulky. Výpočet probíhá podle shcématu hodiny * tarif (T,P,C,R,M) + procento nebo hodiny * sazba. Zohlednění limitů u totoho vzorce neprobíhá.

Požadujete-li u zaměstnance automatický výpočet doplatku do osobní třída, je třeba tento požadavek zadat v Měsíčních datech. Zadání se provádí prostřednictvím kódu 401S - do položky „signál“ se zadá znak „A“. Při výpočtu doplatku do osobní třídy se vychází z výše základní mzdy včetně případného nadvýdělku, prémií a odpracovaných hodin. Z těchto údajů se počítá průměr na hodinu a v případě, že je nižší než tarif osobní třídy zaměstnance, vpočítá se na základě tohoto rozdílu konečná výše doplatku do osobní třídy.

V případě, že zaměstnanec pracuje v daném měsíci ve více činnostech, je třeba zadat požadavek na výpočet doplatku ke každé činnosti, kde je požadován. Předpokladem výpočtu tohoto doplatku u měsíčně odměňovaných zaměstnanců je správné zadání v Trvalých složkách - u typů „M“, „U“ a „R“ je třeba mít položku „Doplatek“ vyplněnou znakem „a“.

Požadujete-li u zaměstnance automatický výpočet doplatku do průměru, je třeba tento požadavek zadat v Měsíčních datech. Zadání se provádí prostřednictvím kódu 402S - do položky „signál“ se zadá znak „A“. Vlastní výpočet probíhá obdobně jako výpočet doplatku do osobní třídy s tím, že se rozdíl vyhodnocuje proti pracovněprávnímu průměru. Předpokladem výpočtu tohoto doplatku u měsíčně odměňovaných zaměstnanců je správné zadání v Trvalých složkách - u typů „M“, „U“ a „R“ je třeba mít položku „Doplatek“ vyplněnou znakem „a“.

V rámci celého podsystému Mzdy je plně respektováno nařízení vlády o minimální mzdě. Předpokladem pro automatický výpočet doplatku do minimální mzdy je správně vyplněná konfigurační obrazovka D, kde musí být uvedeny konstanty portřebné pro výpočet doplatku do minimální mzdy. Tyto hodnoty je třeba udržovat v aktuálním stavu k příslušnému datu. Za správné vyplnění konfiguračních hodnot odpovídá uživatel.

Výpočet doplatku do minimální mzdy probíhá v rámci výpočtu čistých mezd. Vychází z údajů uvedených u jednotlivých mzdových složek v Megatabulce, kde je nastaven vztah jednotlivých mzdových složek k výpočtu minimální mzdy a samozřejmě z hodnot jednotlivých mzdových složek za zpracovávaný měsíc. Výsledná hodnota doplatku do minimální mzdy je uložena na mzdové složce 403.Při výpočtu doplatku do minimální mzdy je respektována invalidita, zvláštnosti u mladistvých zaměstnanc a 1. pracovní poměr. Případné potlačení automatického výpočtu doplatku do minimální mzdy u konkrétního zaměstnance lze zadat v měsíčních datech prostřednictvím mzdové složky 403S - „signál“ = „P“ (potlačit). Trvalé potlačení doplatku do minimální mzdy u konkrétního zaměstnance lze zadat v Trvalých složkách - opět kód 403, typ M, nulová částka a signál P.

Od roku 2007 se provádí automatický dopočet do minimální mzdy u všech zaměstnanců. Výjimku tvoří domáčtí pracovníci a zaměstnanci, kteří mají ve Mzdových údajích (v prvním poli skupiny Výjimky zpracování) potlačen výpočet fyzického a přepočteného stavu. Těmto zaměstnancům se doplatek do minimální mzdy nepočítá. Při výpočtu minimální mzdy pro měsíčně odměňované zaměstnance, kterí mají ve Mzdových údajích potlačen automatický dopočet odpracovaných hodin dle kalendáře, se zákonná minimální mzda krátí v poměru skutečně odpracované hodiny /(zákonný týdenní úvazek * průměrný počet týdnů v průměrném měsíci).

Automatický výpočet doplatku do zaručené mzdy se provádí od roku 2007, kdy byl původní pojem „doplatek do minimálního mzdového tarifu“ nahrazen pojmem „doplatek do zaručené mzdy“. Aby výpočet tohoto doplatku proběhl automaticky, musí být splněny následující předpoklady

1. V Personalistikce v nabídce Parametry - Číselníky - Další číselníky je třeba mít vyplněné aktuální platové třídy a platové tarify, hodnoty zaručené mzdy hodinové a měsíční.
2. V Trvalých složkách u příslušného zaměstance je třeba u kódu M107 nebo S9 vybrat vhodnou tabulku do pole „DCISP“ a skupinu prací do pole „Skupina prací“.

Pokud je provedeno nastavení, probíhá výpočet doplatku do zaručené mzdy automaticky při výpočtu mzdy a výsledná částka se ukládá na köd 405 - Doplatek do zaručené mzdy.

Pro práci přesčas existují zákonné limity - maximum je 8 hodin týdně a 150 hodin ročně. Do těchto limitů se nezahrnují hodiny přečas, za které bylo náhradní volno resp. hodiny odpracované nad zákonný týdenní úvazek s tím, že za ně bude vybráno náhradní volno. Hodiny odpracované přesčas a zahrnované do limitu se od počátku roku načítají do tabulku Sumační údaje - Hodiny přesčas od počátku roku. Pokud dojde u zaměstnance k překročení ročního limitu přesčasových hodin, jste na tuto skutečnost upozorněni ve zprávách z výpočetu mezd.

Pro průběžné sledování přesčasových hodin slouží následující přehledy:

Řízení lidských zdrojů - Přehledy - FPD - Přesčasy

Mzdy - Výpočet mezd - Tiskové výstupy - Hodiny - Překročení hodiny - Přesčasy

Hodiny práce přesčas se zadávají v měsíčních datech na mzdové složky 240 až 245, hodiny přesčasů proplacené dodatečně se zadávají na mzdové složky 270 a 271.

Způsob výpočtu příplatků za přesčasy resp. vybírání náhradního volna za hodin odpracované navíc proti zákonnému úvazku je částečně rozdílný u zaměstnanců odměňovaných mzdou a zaměstnanců odměňovaných platem.

1. Zaměstnanec pracuje přesčas. a mzda za hodiny přesčas i příplatek za hodiny přesčas se vyplatí v příslušném měsíci. V Měsíčních datech stačí zadat počet hodin přesčasů na některý z kódů 240 až 244. Hodiny přesčas se automaticky načtou do Sumačních údajů.
2. Zaměstnanec pracuje přesčas a dohodne se, že si odpracované přesčasové hodiny vyčerpá formou náhradního volna v následujícím měsíci. V prvním měsíci se hodiny přesčasů zadají na kód 245 - přesčasy bez příplatku. Následující měsíc se čerpání náhradního volna zadá na kód 556. Proplatí se skutečně odpracované hodiny, za čerpané náhradní volno se nic neproplácí.
3. Zaměstnanec pracuje přesčas a dohodne se, že si odpracované přesčasové hodiny vyčerpá formou náhradního volna. Toto ale nestine ani do 3 měsíců. V tomto případě se mu dodatečně proplatí příplatek za přesčas - na kód 271 je třeba zadat počet hodin přesčas a procento příplatku. Přesčasy se načtou do Sumačních údajů.

1. Zaměstnanec pracuje přesčas, vše se proplatí ve stejný měsíc. Počet hodin přesčasů se zadá na některém z kódů 240 až 244. Proplatí se odpracované hodiny včetně přesčasů a příplatky za přesčas. Hodiny přesčasů se načtou do Sumačních údajů.
2. Zaměstnanec pracuje přesčas a dohodne se, že si odpracované přesčasové hodiny vyčerpá formou náhradního volna a čerpání hodin náhradního volna probíhá až v následujícím měsíci. V prvním měsíci se počet hodin napracovaného náhradního volna zadá na kód 222. Proplatí se jen odpracované hodiny přesčasů bez příplatku. Další mšsíc se čerpání hodin náhradního volna zadá na kód 270. Tyto hodiny jsou v podstatě evidenční, fond se o ně nekrátí.
3. Zaměstnanec pracuje přesčas a dohodne se, že si odpracované přesčasové hodiny vyčerpá formou náhradního volna. To ale ani do tří měsíců nestihne a musí se mu proplatit hodiny přesčasů a příplatek za přesčas dodatečně. V měsíčních datech se zadá počet hodin příplatků za přesčas. Hodiny přesčasů se automaticky načtou do Sumačních údajů.
4. Zaměstnanci je třeba proplatit jenom příplatek za přesčas (hodiny navíc si vyčerpal v průběhu měsíce) - v Měsíčních datech se použije kód 270.

Pokud zaměstnanec pracuje ve svátek, může nastat několik situací, od kterých se odvíjí výpočet příplatků za svátek.

1. Zaměstnanec pracuje ve svátek, mzda či plat za práci ve svátek i příplatky se proplatí ve stejný měsíc. V Měsíčních datech se na kód 220 zadá počet hodin práce ve svátek.
2. Zaměstnanec pracuje ve svátek a dohodne se, že si připlatek za svátek bude čerpat formou placeného volna v následujícím měsíci. První měsíc se proplatí odpracované hodiny svátku ( automaticky se vypočítá na kód 221), příplatek za svátek se neproplatí. Následující měsíc se čerpání náhradního volna zadá na kód 555. Proplatí se skutečně odpracované hodiny, čerpané náhradní volno za svátek se proplatí průměrem.
3. Zaměstnanec pracuje ve svátek a dohodne se, že si příplatek bude čerpat formou placeného volna, ale to nestihne a musí se mu dodatečně proplatit příplatek za svátek. Na kód 223 se zadá počet odpracovaných hodin ve svátek a za ně se proplatí příplatek za svátek.

Počet zaměstnanců neboli přesněji evidenční počet zaměstanců může být vyjádřen buď ve fyzických osobách (fyzický stav) nebo v přepočtených osobách ve vztahu k délce úvazku (přepočtený stav). Tyto hodnoty jsou počítány v rámci výpočtu mezd u každého zaměstnance. Využívány jsou zejména pro statistické výstupy.

Evidenční počet zaměstnanců ve fyzických osobách v podstatě vyjadřuje součet všech zaměstnanců ve firmě bez ohledu na to, zda pracují na plný, nebo zkrácený úvazek. Je ovlivněn nástupem/výstupem zaměstnance v průběhu měsíce a/nebo mimoevidenčním stavem zaměstnance. Pokud je zaměstnanec přítomen celý měsíc, má hodnotu 1. Pokud zaměstnanec nebyl část měsíce v pracovním vztahu nebo byl mimoevidenční stav, má hodnotu menší než jedna.

Evidenční počet zaměstnanců v přepočtených osobách na plnou pracovní dobu vychází z fyzického stavu zaměstnanců, ale zároveň zohledňuje přípradný kratší úvazek. Prakticky to znamená, že u zaměstnanců, kteří nemají kalendář (nemají zadaný týdenní zákonný úvazek a průměrný denní úvazek), je přepočtený stav nula.

Poznámka: Evideční stav zaměstnanců pro potřeby výpočtu povinného podílu se počítá podle jiných pravidel (respektuje metodiku výpočtu povinného podílu). Najdete je u výpočtu povinného podílu.

Výpočet daní v podsystému Mzdy plně respektuje všechny zákonné normy vztahující se k výpočtu daně - jde zejména o Zákon č.586/1992 Sb. o daních z příjmu. Výpočet daní probíhá v podsystému Mzdy automaticky, je však nutné splnit celou řadu předpokladů, aby by výsledek výpočtu správný.

Prvním z předpokladů je správně vyplněná konfigurace podsystému Mzdy. Na konfigurační obrazovce H - daně a bonusy a na konfigurační obrazovce I - daně a sazby je třeba vyplnit správně všechny požadované hodnoty. Hodnoty zde zadané se vždy vztahují ke konkrétnímu kalendářnímu roku. Pro další kalendářní rok je vždy nutné konfigurační obrazovky H a I vygenerovat a případně upravit na aktuální hodnoty, pokud dochází na příslušné období k jejich změně.

Dalším důležitý předpokladem je označení způsobu zdanění jednotlivých mzdových složek. Toto lze provést v tzv. Megatabulce. Ke každé mzdové složce je nutné uvést, zda se zahrnuje či nezahrnuje do základu pro výpočet zálohové daně či zda se má zahrnout do základu pro výpočet jiného druhu daně. Megatabulka je dodávána ve standardním nastavení, doporučujeme proto před prvním výpočetem provést kontrolu nastavení, zda odpovídá konkrétním podmínkám organizace. A v případě potřeby provést úpravy. V běžném provozu se provádějí úpravy zejména na základě legislativních změn nebo u nově použitých mzdových složek.

Poslední skupinou údajů, které ovlivňují výpočet daně, jsou informace vztahující se k zaměstnanci . Najdete je v nabídce Kmenová data - Zaměstnanci - Daňové údaje. V Daňových údajích je třeba zadat výchozí údaje o zpúsobu zdanění zaměstnance, Mezi výchozí údaje patří zda zaměstnanec podepsal či nepodepsal daňové prohlášení (ovlivňuje způsob zdanění), zda zaměstnanec žádá o provedení ročního zúčtování daně, zda zaměstnanec uplatňuje slevy na dani a případně, zda jde o daňového nerezidenta. Pokud zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na děti, je třeba určit, na které z dětí je zvýhodnění uplatňováno a případně přidat informaci dokdy trvá nárok na toto zvýhodnění. Do Daňových údajů je automaticky zaznamenávám průběh zdanění zaměstnance v jednotlivých měsících konkrétního kalendářního roku a automaticky je prováděn nápočet hodnot důležitých pro roční vyrovnání daně. Daňové údaje jsou zároveň zdrojem dat pro různá potvrzení. Další podrobnosti k danění najdete v nápovědách k jednotlivým položkám tabulky Daňové údaje.

Vlastní výpočet daně probíhá automaticky ve fázi výpočtu čistých mezd. Nejprve se zjistí úhrn příjmů vstupujících do základu příslušné daně (základem je nastavení způsobu danění u jednotlivých mzdových složek v Megatabulce). Dále se postupuje podle toho, jakým způsobem má být zaměstnanec zdaněn.

Pokud poplatník učinil Prohlášení, stanové se základ daně z úhrnu všech příjmů ze závislé činnosti a vybere se záloha na daň ve výši 15% popřípadě 23% (dle platné legislativy).

Pokud poplatník neučinil Prohlášení , závisí způsob zdanění na výši příjmů a druhu příjmů. Příjmy ze závislé činnosti, které jsou samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle sazby daně, jsou příjmy:

1. dle § 6 odst. 4 písm a) ZDP příjmy z dohody o provedení práce do výše 10 000 Kč,
2. příjmy, které v úhrnné výši u téhož plátce daně za kalendářní měsíc nepřesahují částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění - tedy částku 4000 Kč,
3. příjmy §6 odst. 1 písm. c) ZDP u daňových nerezidentů (odměny člena orgánu právnické osoby včetně osoby jednatele).

Ostatní příjmy ze závislé činnosti podléhají zálohové dani.

Postup pro výpočet zálohy: Úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených za kalendářní měsíc, které vstupují do základu daně

= základ pro výpočet zálohy, zaokrouhlený na stokoruny nahoru

Záloha = (část základu daně pro výpočet zálohy do 4násobku průměrné mzdy x 15%) + (část základu pro výpočet zálohy nad 4 násobek průměrné mzdy x 23%).

Postup pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně:

Příjem dle §6 odst. 4 ZDP (do výše měsíčně 4000 Kč včetně)

= samostatný základ daně (zaokrouhlený na celé koruny dolů)

Daň podle §36 ve výši 15% (zaikrouhlená na celé koruny doků).

Údaje související s výpočtem daně jsou po skončení mzdové uzávěrky při tzv. měsíčním promítání obratů načítány do Daňových údajů . Údaje z této tabulky se využívají k tisku daňových potvrzení zaměstnance a po ukončení roku mohou být využity i k výpočetu ročního vyrovnání daně.

Roční vyrovnání daně

K výpočtu ročního vyrovnání daně dochází automaticky u zaměstnanců, kteří požádají o provedení ročního vyrovnání daně. Tento výpočet probíhá při měsíčním promítání obratů za měsíc procinec a vždy při aktualizaci Daňových údajů . Detailní postup při výpočtu ročního vyrovnání daně vždy odpovídá platné legislativě v konkrétním roce.

Výpočet zdravotního pojištění probíhá automaticky, důležité však je, aby byly správně zadány všechny údaje, které tento výpočet ovlivňují. Při výpočtu je respektován maximální vyměřovací základ pro výpočet zdravotního pojištění. Rovněž je respektována situace, kdy zaměstnanec nemá dostatečný příjem pro úhradu zdravotního pojištění.

Procenta zdravotního pojištění placená zaměstnancem i zaměstnavatelem z vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění se zadávají v konfiguraci podsystému Mzdy (na konfigurační obrazovace G). V konfiguraci je uvedena i aktuální výše minimální mzdy, která se používá pro stanovení minimálního vyměřovacího základu a může v některých případech ovlivnit výpočet zdravotního pojištění (konfigurační obrazovka D).

Vyměřovací základ zdravotního pojištění lze ovlivnit na základě nastavení vztahu jednotlivých mzdových složek ke zdravotnímu pojištění v tzv. Megatabulce - na první obrazovce je položka „Nápočet VZ pro ZP“.

Další údaje nutné pro výpočet zdravotního pojištění se vztahují k zaměstnanci a jsou uvedeny ve Zdravotním pojistění . V této tabulkce může mít zaměstnanec několik záznamů, které jsou odlišeny datem platnosti. Při výpočtu zdravotního pojištění za příslušný kalendářní měsíc se vždy použije záznam platný k začátku tohoto kalendářního měsíce. V rámci každého záznamu se zde zadávají informace, ovlivňující vlastní výpočet zdravotního pojištění. Jde zejména o:

• Kód hlášení změn zdravotní pojišťovně - zadává se dle číselníku určeného zdravotními pojišťovnami, využívá se nejen při výpočtu pojištění, ale i při exportu dat do zdravotních pojišťoven
• Datum změny - vztahuje se ke kódu hlášení změny
• Pojišťovna - zadává se číslo zdravotní pojišťovny z celostátně platného číselníku
• Pojištění - určuje způsob výpočtu zdravotního pojištění
• Příznak pro bližší určení - upřesňuje způsob výpočtu zdravotního pojištění
• ZP při neplaceném volnu - určuje, do jaké míry se podílí na placení ZP za neplacené volno zaměstnanec (procenta)
• ZP při absenci - určuje, do jaké míry se podílí na placení ZP za absenci organizace (procenta)

Pro vlastní výpočet zdravotního pojištění je rozhodující údaj „Pojištění“. Pro jeho zadání se používá následující číselník:

• A - zdravotní pojištění se platí nejméně z minimálního vyměřovacího základu, zdravotní pojištění za neplacené volno se platí
• C - cizinec, zdravotní pojištění dle jiné legislativy
• I - zdravotní pojištění se platí ze skutečně dosaženého vyměřovacího základu
• U - učeň
• V - zdravotní pojištění placené státem snižuje vyměřovací základ

Po vyplnění aktuálního záznamu ve Zdravotním pojištění lze provést hlášení změny příslušné zdravotní pojišťovně. Exporty jsou k dispozici v nabídce Další. Jako první krok je třeba provést Příprava k exportu - zde se podle zadanáho intervalu se nastaví příznak pro export. Dalším krokem je Export záznamů - vznikne textový soubor pro odeslání do zdravotní pojišťovny.

Výpočet zdravotního pojištění pro jednotlivé zaměstnance lze také ovlivnit zadáním ve Mzdových údajích .Údaj související s výpočtem pojištění se nachází ve skupině s názvem „Zdravotní pojištění“, kde se v položce „Mezní základ“ uvádí, zda počítat zdravotní pojištění v situaci, kdy má zaměstnanec příjmy nižší, než je mezní základ pro výpočet sociálního pojištění.

Dále je výpočet zdravotního pojištění ovlivněn i datem zahájení činnosti zaměstnance a datem ukončení pracovněprávního vztahu zaměstnance (viz Pracovněprávní vztahy ). Organizace je povinna přihlásit zaměstnance ke zdravotnímu pojištění ode dne nástupu do zaměstnání. Pokud je rozdíl mezi dnem nástupu do zaměstnání a dnem zahájení činnosti zaměstnance, musí zaměstnanec za tyto dny platit pojištění z minimálního vyměřovacího základu. Pojištění za tyto dny neplatí pouze v případě, pokud je za něj plátcem pojištění stát. Je třeba rozlišovat dvě základní situace při rozdílných datech nástupu do zaměstnanání a zahájení činnosti.

Nástup do zaměstnání a zahájení činnosti jsou různé, ale mezi těmito daty nejsou pracovní dny (např. zaměstnanec nastupuje do zaměstnání od 1.1., kdy je svátek a po něm následuje sobota a neděle. Zahájení činnosti je až v pondělí 4.1. Zaměstnanec je odměňován od data nástupu tj. od 1.1. tj. dostane náhradu za svátek. Pojištěn pro SP je od data zahájení činnosti. Pro ZP se bere vyměřovací základ z výdělku od 4.1. do 31.1. Za dny 1.1. až 3.1. se platí ZP z minimální mzdy. Je-li stanovení mzdy za svátek obtížné (např. u měsíčně odměňovaných), je vyměřovací základ pro ZP i SP stanoven z celého příjmu, jinak se částka za svátek od příjmu odečte.

Nástup do zaměstnání a zahájení činnsti jsou různé, mezi těmito dny jsou pracovní dny (např. zaměstnanec onemocněl v době, kdy byl ještě u předcházejícího zaměstnavatele a nemoc byla ukončena až po datu nástupu k novému zaměstnavateli. Datum zahájení činnosti u nového zaměstnavatele se v důsledku této události posunul). Za dobu mezi ukončením pracovního poměru u předcházejícího zaměstnavatele a zahájením činnosti u nového zaměstnavatele je plátcem ZP stát - předcházející zaměstnavatel by měl tuto skutečnost oznámit do zdravotní pojišťovny.

Zdravotní pojištění za neplacené volno se platí z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy). Zdravotní pojištění za neplacené volno platí pouze ti zaměstnanci, kteří nejsou osvobozeni od dodržení minimálního vyměřovacího základu (prakticky tedy zaměstnanci, u nichž je v položce „pojištění“ ve Zdravotním pojištění zadán znak „A“). Zaměstnanec je vždy povinen za neplacené volno zaplatit svou část zdravotního pojištění (tedy 4,5%). Tato část zdravotního pojištění za neplacené volno také snižuje základ daně. Může však dojít i k dohodě se zaměstnavatelem, že zaměstnanec bude hradit i druhou část zdravotního pojištění za neplacené volno, kterou má za něj povinnost platit zaměstnavatel. V tomto případ, kdy zaměstnanec hradí část zdravotního pojištění, kterou by měla hradit jinak organizace, je nutné tento požadavek zadat příslušným procentem ve Zdravotním pojištění do položky „ZP při neplaceném volnu“. Tato část zdravotního pojištění za neplacené volno nesnižuje základ daně.

Zdravotní pojištění za neomluvenou absenci se platí z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy). Celou částku zdravotního pojištění za neomluvenou absenci je povinen hradit zaměstnanec (a tudíž tato částka snižuje základ daně). V případě, že by část zdravotního pojištění hradila organizace, je třeba tento požadavek zadat příslušným procentem do položky „ZP při absenci“ ve Zdravotním pojištění.

Výpočet zdravotního pojištění je možné v některých situacích ovlivnit i zadáním v Měsíčních datech . Protože zdravotní pojištění má vliv na následný výpočet daně, rozlišujeme opravu pro běžný rok mzdovou složkou 810Z. Mzdová složky 815Z je pro opravu zdravotního pojištění minulého roku. Ze zadané hodnoty do vyměřovacího základu v Měsíčních datech se automaticky spočítá hodnota pojištění placená zaměstnancem i organizací i správně základ daně a následně daň.

Zaokrouhlování zdravotního pojištění - nejdříve se vypočte 13,5% z vyměřovacího základu zaměstnance. Takto vypočtená částka se zaokrouhlí na celé koruny nahoru. Z této zaokrouhlené částky se vypočítá 1/3 a opět se zaokrouhlí na celé koruny nahoru. Rozdíl mezi těmito dvěma částkami tvoří výši pojistného, hrazeného zaměstnavatelem za zaměstnance.

Po výpočtu jsou informace vztahující se ke zdravotnímu pojištění uloženy v Čistých mzdách na následujících mzdových složkách:

• 810 - ZP zákonné . zaměstnanec
• 811 - ZP zákonné - organizace
• 812 - ZP z VZ „navíc“
• 813 - ZP z VZ „navíc!
• 814 - ZP z Vz „navíc“ - organizace
• 815 - ZP oprava minulého roku - zaměstnanec
• 816 - ZP oprava miulého roku - organizace
• 817 - ZP EURO - zaměstnanec
• 818 - ZP EURO - organizace
• 819 - ZP organizace fiktivní - česká legislativa

Zdravotní pojištění cizinců, kteří mají trvalý pobyt nebo mají přiděleno číslo pojištěnce se počítá bez vyjímek podle platné české legislativy. Cizincům, kteří platí zdravotní pojjištění podle mezinárodních smluv se zdravotní pojištění nepočítá automaticky. Je třeba ho spočítat ručně a zadat v Měsíčních datech na mzdové složky 817Z, 817K - pro zaměstnance a na 818Z, 818K pro organizaci.

Také výpočet sociálního pojištění je plně automatický a vychází z obdobných zdrojů jako výpočet zdravotního pojištění. Při výpočtu je respektován maximální vyměřovací základ pro výpočet sociálního pojištění a je také respektována situace, kdy zaměstnanec nemá dostatečný příjem pro úhradu sociálního pojištění.

Procenta sociálního pojištění placená zaměstnancem i organizací se zadávají v konfiguraci podsystému Mzdy na konfigurační obrazovce G. Vyměřovací základ sociálního pojištění lze ovlivnit na základě nastavení vztaku jednotlivých mzdových složek k sociálnímu pojištění. Toto nastavení je možné v Megatabulce , kde na první obrazovce je položka „Nápočet VZ pro SP“.

Dále je možné výpočet sociálního pojištění ovlivnit zadáním ve Mzdových údajích zaměstnance. Údaje související s výpočtem pojištění jsou uvedeny ve skupině s názvem „Sociální pojištění“, kde v položce „odvod“ se uvede znak „A“ u zaměstnanců, kterým se má automaticky počítat sociální pojištění, v položce „mezní základ“ se uvádí, zda počítat sociální pojištění v situaci, kdy zaměstnanec má příjmy nižší než je mezní základ pro výpočet sociálního pojištění. Do položky „odvod“ lze také zadat znak „P“. V tomto případě se sociální pojištění vypočítá také (v případě zaměstnání malého rozsahu pouze tehdy, když bylo dosaženo rozhodného příjmu); pokud bylo sociální pojištění vypočteno, je mzdová účetní navíc upozorněna na povinnost přihlásit zaměstnance do Registru pojištěnců ONZ. V případě, že zaměstnanec spadá do skupiny, za kterou náleží zaměstnavateli sleva na sociálním pojištění (např záchranáři), je třeba zaškrtnout údaj „Použít 2. sazbu pro SP organizace“.

Na základě tohoto zadání probíhá vlastní výpočet sociálního pojištění automaticky. Částky sociálního pojištění se počítají za jednotlivé zaměstnance, částka sociálního pojištění placená organzací se vypočítá tak, že se nejprve sečtou vyměřovací základy jednotlivých zaměstnanců a teprve z tohoto společného základu se příslušným procentem spočítá sociální pojištění odváděné organizací. Tento zákonem daný postup však vede k problémům se zaokrouhlení SP za organizaci v případě, že je třeba odvod na sociální pojištění rozdělit např. podle útvarů organizace. Z tohoto důvodu se používána speciální mzdová složka 801 - Sociální pojištění organizace, kde je uloženo sociální pojištění placené organizací přepočtené na zaměstnance.

Po výpočtu jsou informace vztahující se k sociálnímu pojištění uloženy v Čistých mzdách na následujících mzdových složkách:

• 800 - Sociální pojištění - zaměstnanec
• 801 - Sociální pojištění - organizace
• 802 - Sociální pojištění EURO - zaměstnanec
• 803 - Sociální pojištění EURO - organizace
• 809 - Sociální pojištění odložené

Cizincům, kteří zde (v ČR) sociální pojištění neplatí, se pojištění automaticky nepočítá. Ručně vypočtenou částku je třeba zadat v Měsíčních datech na mzdové složky 802Z - pro zaměstnance, 803Z, 803K pro organizaci.

Výpočet sociálního pojištění je možné opravit zadáním v měsíčních datech. Mzdovou složkou 800Z změníme vyměřovací základ. Ze zadané hodnoty vyměřovacího základu se v Měsíčních datech automaticky spočítá hodnota pojištění placená zaměstnancem i organizací.

Souhrnné informace o sociálním pojištění lze získat z několika sestav, které je možné si vytisknout po provedeném výpočtu mezd. Viz nabídka Výpočet mezd - Tiskové výstupy - sociální pojištění.

Zaměstnancům, kterým se má počítat pouze důchodové pojištění (v položce „Druh pracovní činnosti pro ČSSZ“ v Pracovněprávních vztazích jsou vyplněny znaky „P“ nebo „R“ nebo „S“) se podle podobných pravidel jako u výpočtu sociální pojištění počítá pouze důchodové pojištění. Procenta důchodového pojištění placená zaměstnance i organizací se zadávají v konfiguraci podsystému Mzdy na konfigurační obrazovce G. Na stejmén místě se třeba zadat hranici VZ, od které se důchodové pojištění počítá. Po výpočtu jsou informace vztahující se k důchodovému pojištění uloženy v Čistých mzdách na následujících mzdových složkách:

• 805 - Důchodové pojištění zaměstnanec
• 806 - Důchodové pojištění organizace

Maximálním vyměřovacím základem pro placení pojistného je částka ve výši 48 násobků průměrné mzdy. Rozhodným období, z něhož se zjišťuje maximální vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní rok. Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se vyměřovací základ zjišťuje.

Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán

a) u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ. To platí i v případě více zaměstnání v jednom kalendářním roce, ale u téhož zaměstnavatele.

b) u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené zaměstnavatelem z úhrnu vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném. Tento přeplatek však nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnance z jeho příjmů sražena na pojistném.

V případě, že zaměstnanec nemá prostředky na zaplacení daní, sociálního a zdravotního pojištění (většinou jde o situace, kdy zaměstnanec od organizace obdržel v úhrnu od začátku roku vyšší částku příspěvku na PF/KP, než je částka příspěvků osvobozená od daně nebo má zaměstnanec v užívání vozidlo organizace pro osobní účely a zároveň byl zaměstnanec po celý měsíc nemocen). je výpočet upraven tak, aby byl v souladu s platnou legislativou.

Pokud je při výpočtu mzdy zjištěno, že zaměstnanec nemá na zaplacení sociální pojištění, automaticky se mu do Hrubých mezd zapíše kód 446 - SP půjčka organizace zaměstnanci s částkou pojistného za zaměstnance, které není zatím zaměstnanec schopen zaplatit. Hodnota tohoto kódu se načítá při měsíčním promítání obraů do Mzdových údajů . V okamžiku, kdy má zaměstnanec prostředky na zaplacení půjčky na sociální pojištění, se automaticky vygeneruje kód 662 - SP splátka organizaci. Předpokladem pro fungování půjčky na SP je označení nemocenských dávek a příspěvků na penzijní připojištění jako naturální složky v Megatabulce.

Obdobně to platí pro zdravotní pojištění a zálohovou daň. Pro odložené zdravotní pojištění je určena dvojice kódů 444 - ZP - půjčka organizace zaměstnanci a 660 - ZP - splátka zaměstnance organizace. Pro daň je určena dvojice kódů 445 - Daň - půjčka organizace zaměstnanci a 661 - Daň - splátka zaměstnance organizaci, která dříve daň zaplatila. Dlužné částky daně i zdravotního pojištění jsou při měsíčním promítání obratů opět načítány do Mzdových údajů. Pro srážkovou daň není odložené placení řešeno.

Od roku 2009 jsou nemocenské dávky vypláceny OSSZ. Aby však mohlo dojít k proplacení nemocenských dávek, musí být příslušný nárok zadán v podsystému Mzdy v Měsícních datech a je třeba OSSZ poskytnout údaje potřebné pro výpočet nemocenských dávek. Nárok na nemocenské dávky lze zadat pouze za zpracovávaný a předcházející měsíc. Od 1. ledna 2009 zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (dále jen DPN) nebo karantény náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí, viz. §192 až §194 zákoníku práce.

Konfigurační hodnoty pro tuto oblast jsou na konfigurační obrazovce C - nemocenské dávky

520 - Nemoc

521 - Nemoc z povolání

522 - Nepracovní úraz

523 - Pracovní úraz

524 - Karanténa

525 - Umyslně způsobená pracovní neschopnost

510 - Mateřské dávky

515 - Vyrovnávací příspěvek v těhotenství

527 - Nemocenské dávky nezpracované z minulých období

528 - Pravděpodobná nemoc

530 - Ošetřování

538 - Pravděpodobné ošetřování

Bez zadávání v Měsíčních datech probíhá výpočet pro mateřské dávky, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a nemocenské dávky nezpracované za minulý měsíc. Nárok na ostatní dávky je třeba zadat v Měsíčních datech na některý z výše uvedených mzdových kódů. Jak zadávat různé situace vyplývá z následujících příkladů:

Nemoc započatá a ukončená ve stejném měsíci:

Nemoc se zadáním hodin 1. dne:

Nemoc se zadáním hodin posledního dne:

Nemoc započatá v minulém měsíci:

Nemoc pokračující:

Nemoc pokračující s požadavkem generování do dalšího měsíce:

Krácení nemocenských dávek při porušení léčebného režimu:

Ošetřování člena rodiny:

Ošetřování člena rodiny s odpracovanými dny:

Vysvětlení k některým položkám používaným při zadávání nároku na nemocenské dávky:

Hodiny nepřítomnosti 1. dne se zadávájí pouze tehdy, když zaměstnanec část směny pracoval. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem (viz. Zákoník práce §192 odst.1). V tomto případě zadejte pracovní neschopnost od následujícího dne bez hodin prvního dne.

Hodiny nepřítomnosti 1.dne u pokračujících PN. Pokud zaměstnanci vznikne po ukončení dočasné pracovní neschopnosti v následujícím kalendářním dni další pracovní neschopnost, považuje se za pokračování předcházející PN (jde o nevyvratitelnou právní domněku podle §55 odst.4 zákona o nemocenském pojištění).

Hodiny nepřítomnosti posledního dne: poskytování náhrady končí nejpozději 24.hodinou čtrnáctého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti (karantény). V případě, že zaměstnanec je v pracovní neschopnosti a měl plánovanou noční směnu do 22.00 hodin čtrnáctého dne dočasné pracovní neschopnosti do 6.00 hodin následujícího dne, bude náhrada poskytnuta za dobu od 22.00 do 24.00 hodin a za další (patnáctý den) již bude poskytnuto nemocenské, které náleží za kalendářní dny.

Nemoc se označuje jako nová, když jde o zadání nové pracovní neschopnosti. Za novou nemoc se považuje i ta, jenž byla v předchozím měsíci zadávána jako pravděpodobná.

Pokud jde o pravděpodobnou nemoc, označí je jako „pravděpodobná“. Při tomto zadání se omluví nepřítomnost v zaměstnání, ale zatím nevzniká nárok na nemocenskou dávku.

Je-li v měsíčních datech u záznamu nemoci značen požadavek „generování“ , dojde k automatickému vygenerování záznamu s nemocí i do měsíčních dat pro další kalendářní měsíc. Požadavek na generování má význam pouze v tom okamžiku, kdy se jedná o pravděpodobnou nemoc, řádnou nemoc pokračující do následujího měsíce a dopředu proplacené ošetřování. Takto vygenerovaný záznam je třeba v dalším měsíci upravit.

Z nároků na nemocenské dávky, které jsou zadány v měsíčních datech se automatick generují informace, které budou předávány na OSSZ. Bližší informace najdete zde: Příloha k žádosti o nemocenské dávky .

Mateřské dávky

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství se nezadává v Měsíčních datech, ale jednorázově v Pracovněprávních vztazích. V části „Evidenční stav“ je třeba vybrat 20-Mateřská dovolená a zadat i další hodnoty související s nástupem na mateřskou dovolenou (datum začátku dovolené a nárok na počet kalendářních dní mateřské dovolené. Na základě tohoto zadání se automaticky vytvoří záznam pro export na OSSZ, která mateřské dávky proplácí.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství

Náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP přísluší zaměstnanci ve výši 60% průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jako se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského. Pro tyto účely se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté se zaokrouhlí směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady.

Podmínky pro poskytování náhrady mzdy:

1. zaměstnání trvá,
2. zaměstnání založilo účast na nemocenské pojištění,
3. není překročena podpůrčí doba pro nárok na nemocenské (§26 Zákona o nemocenském pojištění),
4. zaměstnanec má pro konkrétní období kalendář s rozvrhem směn.

Výpočet náhrady probíhá automaticky na základě zadání dočasné pracovní neschopnosti v měsíčních datech. Výsledná částka je ovlivněna hodnotou pracovněprávního průměru příslušného zaměstnance i redukčními hranicemi pro výpočet denního vyměřovacího základu (viz Konfigurace podsystému Mzdy - konfigurační obrazovka C).

Dále jsou uvedeny příklady různých situací ve vztahu k náhradě za dobu pracovní neschopnosti.

Příklad 1: dočasná pracovní neschopnost v rámci ochranné lhůty:

Zaměstnanec ukončí pracovní poměr k 30.6. kalendářního roku. V rámci ochranné lhůty bude uznán práce neschopným od 7.7. kalendářního roku. V tomto případě nárok na náhradu mzdy nevzniká, protože zaměstnání skončilo. Pokud bude trvat pracovní neschopnost déle než 14 dnů, od 15 kalendářního dne mu vznikne nárok na nemocenské.

Příklad 2: zaměstnání malého rozsahu:

Zaměstnanec má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na dobu neurčitou se sjednanou výší odměny 3900 Kč měsíčně. V jednotlivých měsících dosáhnou odměny pouze částky 3900 Kč nebo nižší. V takovém případě nemá zaměstnanec nárok na náhradu mzdy, protože není účastníkem nemocenského pojištění.

Příklad 3: pracovní poměr na zkrácený úvazek

Zaměstnankyně má pracovní poměr na zkrácený úvazek a sjednaná mzda činí 3900 Kč. Od počátku roku měla vždy 3900 Kč, ale v měsíci dubnu jí zaměstnanec dal odměnu a celková výše mzdy dosáhla 5000 Kč. Současně byla zaměstnankyně nemocná od 29.4. do 31.5. a dne 29.4. neodpracovala ani část směny. Počátek 14ti denního období začíná 29.4. a trvá do 12.5. Zaměstnankyně pracuje pravidelně dva dny v týdnu 3 hodiny denně. na celé období 14 dnů jí připadnou pouze 4 směny. Obdrží tedy náhradu za všechny 4 směny (tj. za 12 hodin).

Příklad 4: poživatel starobního důchodu

Pracující důchodce má uzavřen pracovní poměr od 1. 3. do 30. 11. kalendářního roku se stanovenou mzdou ve výši 18 000 Kč měsíčně. Směny má rozvrženy rovnoměrně vždy po 8 hodinách v pracovních dnech. Ode dne vzniku pracovního poměru do konce září je několikrát nemocen, a to tak, že vyčerpá 70 kalendářních dnů z podpůrčí doby. V říjnu je nemocen od 1. 10. do 29. 10. kalendářního roku. Nárok na náhradu mzdypři DPN mu vznikne, protože i pro poživatele starobních důchodů platí obecná podpůrčí doba 380 kalendářních dnů. Náhrada mzdy bude poskytnuta za pracovní dny, které spadají do prvních 14 kalendářních dnů DPN, tedy až do 14. 10. kalendářního roku. Od 15. 10. do 29. 10. kalendářního roku již nemocenské náležet nebude. Pokud zaměstnanec znovu onemocní od 6. 11. do 26. 11. kalendářního roku, opět mu vznikne nárok na náhradu mzdy po dobu 14 kalendářních dnů DPN.

Příklad 5: Vyčerpání podpůrčí doby

Zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu dobu od pondělí do pátku a jeho směna má délku 7,5 hodiny. Ke dni vzniku pracovní neschopnosti, která začala 2. 8. kalendářního roku, má vyčerpáno již 375 kalendářních dnů z podpůrčí doby. Pracovní neschopnost trvá až do 15. 12. kalendářního roku. Do vyčerpání podpůrčí doby zbývá pouze 5 kalendářních dnů. Podpůrčí doba bude trvat nejdéle do 6. 8. kalendářního roku. Náhrada mzdy při DPN se od 1. července 2019 poskytuje již od prvního pracovního dne. Zaměstnanec měl plánované směny v daném období na tyto dny: 2. 8. (středa), 3. 8. (čtvrtek), 4. 8. (pátek), dostane tedy náhradu za 3 pracovní dny. Tím je vyčerpána celá podpůrčí doba a zaměstnanci nevznikne nárok na další náhradu mzdy (do 14. kalendářního dne trvání DPN) ani nárok na nemocenské.

Příklad 6: Nemoc v rámci pracovního volna

Zaměstnanec má uzavřen pracovní poměr poměr na dobu neurčitou a požádá zaměstnavatele o neplacené volno v době od 1. 5. do 30. 6. kalendářního roku. Od 2. 5. je však uznán práce neschopným a nemoc trvá do 31. 7. kalendářního roku. Nárok na náhradu mzdy mu nevznikne, protože v době neplaceného volna nevzniká nárok na nemocenské. Důvodem je to, že pracovní neschopnost vznikla po dni nástupu na neplacené volno. V případě, že by DPN vznikla v den nástupu na neplacené volno, tedy dne 1. 5., vznikl by nárok na nemocenské a tím by vznikl i nárok na náhradu. Protože nemoc pokračuje i po ukončení neplaceného volna, bude zaměstnanci od 1. 7. náležet nemocenské až do ukončení pracovní neschopnosti.

Příklad 7: Úraz během dovolené

Zaměstnanec čerpá od 3. 4. do 14. 4. dovolenou. V době dovolené se mu dne 5. 4. stane ve 22.00 hodin úraz. Dočasná pracovní neschopnost mu bude vystavena od 5. 4. a dovolená se musí přerušit. Období prvních 14 kalendářních dnů začíná běžet od 5. 4. Není podstatné, stal-li se úraz ráno či večer.

Některé druhy náhrad (například náhrada za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti ) jsou popsány v samostatných kapitolách. Pro další náhrady např. při překážkách na straně zaměstnance (lékař, dárci krve, rodinné důvody) lze použít obecný výpočet náhrady, který vychází z pracovněprávního průměru. Pro tyto náhrady jsou v Megatabulce vyčleněny kódy 540 až 562.

Výpočet denních náhrad: počet dnů náhrad * průměrná délka dne (dappv.DEN-PRUM) * pracovněprávní průměr

Výpočet hodinových náhrad: počet hodin náhrad * pracovněprávní průměr.

Zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud je povinen dostavit se k příslušnému vojenskému správnímu úřadu v souvislosti s výkonem branné povinnosti. Pracovní volno je rovněž na cestu, kterou potřebuje do místa povolání a dobu výkonu vojenského cvičení.

K zadání pracovního volna se v těchto situacích použije mzdová složka 554 - Vojenské cvičení.

Náhrada mzdy nebo platu za pracovní volno související s brannou povinností vychází z průměrného výdělku a hradí ji příslušný vojenský správní úřad.

Pro výpočet náhrad za překážky na straně organizace jsou určeny mzdové složky 551 - 553. Výpočet probíhá takto:

náhrada = počet dnů náhrad * průměrná délka dne * sazba v procentech zadaná v Megatabulce.

Veškeré výpočty související s dovolenou se od roku 2021 změnily - dovolená se počítá v hodinách. Ze zákona jsou jednotkou čerpání dovolené směny a čerpat lze pouze celou směnu nebo polovinu směny. Pouze na konci kalendářního roku lze zůstatek hodin dovolené menší než polovina směny vyčerpat.

Výpočet dovolené je ovlivněn nastavením parametrů v konfiguraci podsystému Mzdy. Na konfigurační obrazovce A lze nastavit požadavek na proplácení zbývající dovolené při výstupu zaměstnance a zda počítat dovolenou ve směnách. Individuální nastavení dovolené pro jednotlivé zaměstnance se provádí v Pracovněprávních vztazích.

Příklad 1:

V organizace je uplatňována u všech zaměstnanců 37,5 hodinová pracovní doba. Zaměstnanci mají nárok na 5 týdnů dovolené. Zaměstnanec pracuje v organizaci již několik let, v kalendáři má předepsané 11 hodinové směny. Nemá nárok na dodatkovou dovolenou a v minulém roce si všechnu dovolenou řádně vyčerpal. Do Pracovněprávních vztahů se na začátku roku zadá do položky „Týdny“ počet týdnů dovolené tj. 5. Tento týdenní nárok bude programem přepočítán na 5*37,5 = 188,5 tj. zaokrouhleno 188 hodin. Tyto hodiny se zapíší do pole „Nárok“.

V únoru zaměstnanec čerpal dovolenou od 4.2. do 10.2., neodpracoval tři směny ve dnech 5.2., 7.2. a 9.2. (tj. 33 hodin předepsaných v kalendáři). Čerpání dovolené se zadá v Měsíčních datech na kód 550. Program dny nepřítomnosti přepočítá následujícím způsobem: sečtě hodiny předepsaných směn v kalendáři. V našem případě je to 33 a ma výplatním lístku se v zůstatku dovolené objeví 155 hodin (188 - 33). Při promítání obratů program zapíše údaj 33 do pole „Dovolená běžná - čerpáno“.

Zaměstnanec dále čerpal jeden den dovolené, v kalendáři má předepsanou 11hodinovou směnu. Program bude jako nepřítomnost brát 11 hodinovou směnu a na výplatním lístku se do zůstatku napíše.144 (155 - 11), po promítání obratů bude v položce Dovolená běžná - čerpáno“ 44 (11 + 33) a v položce Dovolená běžná - zůstatek 144 (188 -44).

Zaměstnanec byl přeřazen v červnu do jiného režimu práce. V kalendáři má 7,5 hodinové směny. V červenci čerpal dovolenou od 7.7. do 11.7., dle kalendáře neodpracoval 5 směn tj. 37,5 hodin. Protože je to pouze jiný režim práce, ale týdenný zákonný úvazek je stejný (37,5 hodin), pak roční nárok v hodinách zůstává stejný. Na výplatním lístku se do zůstatku zapíše 106,5 hodin (144 - 37,5). Po promítání obratů bude v poli „Dovolená běžná - čerpáno“ 81,5 (44 + 37,5) a v poli Dovolená běžná - zůstatek„ 106,5 (188 - 81,5).

Příklad 2:

Pokud by došlo ke změně zákonného týdenního úvazku (nikoliv jen režimu práce), musí se dle nového úvazku přepočítat i roční hodinový nárok. Např. zaměstnanec pracuje od 1.1.2021 v pracovním poměru a má nárok na zákonný týdenní úvazek 40 hodin. Od 1.7 došlo ke změně úvazku a zaměstnanec pracuje na zkrácený týdenní úvazek 20 hodin. Nárok má na 4 týdny dovolené. Roční nárok bude za leden až červen 26/52*40*4 = 80 a za červenec až prosinec 26/52*20*4 = 40. Celkem tedy nárok činí 120 hodin.

Skutečný nárok dovolené

Program při měsíčním promítání obratů sumarizuje počet neodpracovaných hodin, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce a zapíše údaj do Sumačních údajů do pole Částečně uznatelné doby. Do pole pro Krácení dovolené v Pracovněprávních vztazích se zapíší pouze hodiny z kódu neomluvená absence. Při výpočtu/interakci mezd se zjišťuje počet neodpracovaných hodin za kalendářní rok v položce Krácení dovolené, Částečně uznatelné doby a připočte neodpracované hodiny za aktuální měsíc. Dle platné legislativy se započítají hodiny napřítomnosti např. nemoc, která není způsobena pracovním úrazem do výše max. 20ti násobku týdenního úvazku v případě, že výkon práce překročil alespoň 12ti násobek týdenního úvazku. Tyto hodiny i týdenní úvazek se zapíší v Sumačních údajích na čtvrté záložkce v položce Dovolená. Program pak vypočte skutečný nárok dovolené dle výkonu práce a výše uvedených podmínek.

Následně sleduje V Praovněprávních vztazích pole Krácení a z vypočteného skutečného nároku pak odečítá hodiny pro krácení. Aktuální zůstatek dovolené je zapsán do pole Dovolená běžná - zůstatek. V případě krácení dovolené se vygeneruje zpráva „Běžná dovolená zkrácena o…“ a do Náhrad se zapíše věta s kódem 563 - Dovolená zkrácená. Následně se při měsíčním promítání obratů zapíše do Pracovněprávních vztahů počet hodin, o které se zkrátil roční nárok. A dále všechny hodnoty, dle kterých byl zjištěn skutečný nárok, se zapíší do Sumačních údajů.

Příklad 3:

Zaměstnanec má zákonný týdenní úvazek 37,5 hodin, v kalendáři má předepsány 11ti hodinové směny. V aktuálním měsíci měl omluvenou nepřítomnost z důvodu nemoci, zaměškal tak 5 směn tj. 55 hodin. Při měsíčním promítání se zapíše 55 hodin do Sumačních údajů (položka Částečně uznatelné doby).

Příklad 4:

Zaměstnanec má zákonný týdenní úvazek 40 hodin a předpokládaný nárok na dovolenou 4 týdny tj. 160 hodin. V lednu odpracoval 160 hodin, 8 hodin byl svátek. V únoru měl odpracovat 160 hoidn, ale z důvodu nemoci zameškal 5 směn tj. 5*8=40 a odpracoval pouze 120 hodin. Při výpočtu skutečného nároku se bude postupovat následovně:

Sumační údaje:

odpracovaná doba (leden + únor) = 160 + 120 = 280

výkon práce (leden + únor) = 160 + 8 + 120 = 288

doby částečně uznatelné (leden + únor) 40

Skutečný nárok na dovolenou:

1. Stanovení odpracovaných týdnů pro porovnání hranic částečně započitatelných dob 288/40 = 7,2 týdnů. Zaměstnanec odpracoval pouze 7 týdnů a tedy 40 hodin se do výpočtu pro nárok na dovolenou nezapočítá. Pokud by překročil 12 týdnů, pak se již započítá.
2. Za leden a únor tedy vznikl zaměstnanci skutečný nárok na 160/52 * 7 = 21,358 hodiny zaokrouhleno na celé hodiny nahoru 22 hodin.

Dovolenou za kalendářní rok lze krátit za neomluvenou nepřítomnost v práci. Program provádí krácení automaticky tak, že lze krátit pouze za celou zameškanou směnu. Proto si napočítává počet hodin do Pracovně právních vztahů - pole Krácení a pouze, pokud počet hodin překročí průměrný počet hodin za den, pak je tento počet hodin odečten ze zůstatku dovolené.

Automatické proplácení dovolené

Pokud je v konfiguraci podsystému Mzdy (obrazovka A) nastaven požadavek na automatické proplácení dovolené a zaměstnanec ukončil v kalendářním měsíci PPV, dochází k automatickému proplacení zbývajícíh hodin dovolené k datu ukončení PPV. Existují dva způsoby - s přepočítáváním zůstatku dovolené a bez přepočítávání zůstatku dovolené.

Případné proplacení/stažení náhrady za dny nevyčerpané/přečerpané dovolené se provádí v měsíci, kdy zaměstnanci končí PPV. Na základě údajů v Pracovněprávních vztazích program vypočte výši skutečného nároku dovolené. V Sumačních údajích je položk „Výkon práce“, do ní se při každém měsíčním promítání obratů zapisuje počet hodin určených pro výkon práce. Na základě toho program stanoví, zda má zaměstnanec nárok na dovolenou za kalendářní rok či poměrnou část dovolené (výkon práce > 4 týdny). Vznikl-li nárok na dovolenou, program spočítá za každý odpracovaný týden 1/52 z ročního nároku. Jestliže je skutečný nárok na dovolenou > dovolená čerpaná + proplacená + zkrácená, zaměstnanci vznikne nárok na proplacení dovolení, program vygeneruje do Měsíčních dat automatickou větu s kódem 560 - Dovolená proplacená a vypočte náhradu. Jestliže skutečný nárok na dovolenou < dovolená čerpaná + proplacená + zkrácená, pak zaměstnanec dovolenou přečerpal, program vygenruje do měsíčních dat automatickou větu s kódem 560, zaměstnanci se srazí náhrada za tyto dny a zároveň se vytvoří zpráva o přečerpání dovolené.

Příklad 5:

V podniku mají zaměstnanci nárok na 4 týdny dovolené. Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou od 15.4. s týdenním zákonným úvazkem 40 hodin. V dubnu tedy odpracuje 96 hodin a do konce roku odpracuje včetně svátků, čerpané dovolené (tedy výkon práce) 1496 hodin. Po odpracování 160 hodin. tj. 4*40 mu vznikne nárok na poměrnou část dovolené za 1496/40=37,4 týdne. V přepočtu na hodiny je to pak 37/52*160=113,84 hodiny dovolené zaokrouhleno na celé hodiny nahoru 114. Do pracovněprávních vztahů zadejte do pole Dovolená běžná - nárok - týdny 4 a do pole Dovolená běžná - zůstatek program dopočítá 114 hodin.

Příklad 6:

Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr 18.1. a pracuje po celou dobu v zákonném týdenním úvazku 40 hodin. Se zaměstnavatelem se dohodl na skončení pracovního poměru ke dni 12,11., v průběhu roku nečerpal žádnou dovolenou, odpracoval víc než 160 hodin (4 týdny) a nemá krácenou dovolenou. Roční nárok dovolené za kalendářní rok činí 4 týdny. Od 18.1.2021 je tedy výkon práce zaměstnance 1720 hodin a poměrná část dovolené náleží za 1720/40 = 43 týdnů a činí 43/52*160=132,307 hodiny zaokrouhleno na celou hodinu nahoru 133 hodiny dovolené. Program v listopadové výplatě vygeneruje větu pro proplacení nevyčerpané dovolené. Vypočítá poměrný nárok na dovolenou tedy 132,307 a zaokrouhlenou na celé hodiny nahoru. V našem případě 133 hodin.

Příklad 7:

Zaměstnanec vstoupil do zaměstnání dne 19.4. a ukončil pracovněprávní poměr dne 31.7. Pracuje v zákonném týdenním úvazku 37,5 hodiny. V průběhu roku čerpal tři dny dovolené. Na dodatkovou dovolenou nemá nárok. V sedmém měsíci zaměstnanec čerpal ještě jeden den dovolené, v Pracovněprávních vztazích jsou takto zadané údaje:

Dovolená běžná - nárok 5 týdnů, běžná - nárok hodiny 188, čerpáno 22,5, proplaceno 0, zkráceno 0, zůstatek 165,5. Program v červencové výplatě vygeneruje větu pro proplacení nevyčerpané dovolené. Vypočítá nárok dle skutečného výkonu práce tj. 562,5 hodiny tj. 15 týdnů. Náleží mu tedy 15/52*188=54,23 hodiny zaokrouhleno 55 hodin. Výpočet dnů k proplacení: 55 (skutečný nárok) - 22,5 (dny čerpané v minulých měsících) - 1 den tj.7,5 (čerpaný v červenci) = 25 hodin. Program tedy proplatí 25 hodin dovolené.

Automatické proplácení dovolené při ukončení PPV bez přepočítávání zůstatku dovolené: Program sumarizuje zůstatky dovolené uvedené v Pracovněprávních vztazích a pokud zjistí nenulový zůstatek, vygeneruje do měsíčních dat automatickou větu s kódem 560.

Ruční proplácení dovolené

Pokud je potřeba u konkrétního zaměstnance zpracovat automatické proplacení dovolení jinak, než je zadáno v konfiguraci, provede se změna požadavku tím, že se v Měsíčních datech zadá kód 560S s vyplněným signálem. Do kódu 560 se zadá i hodnota odpovídající požadovanému proplacení dovolené při výstupu.

Přečerpaná dovolená

Jestliže je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou nebo její část, na níž ztratil nárok, do měsíčních dat je třeba zadat kód 560 a minusem přepočtené dny a hodiny. Náhrada se rovná součinu hodin a aktuálního průměru. Potřebujet-li náhradu srazit v jiné výši, zadejte do měsíčních dat kód 560K a záporně příslušnou částku ke sražení.

Dobu, po kterou zaměstnanec čerpal dovolenou, je nutné překvalifikovat jako období pracovního volna bez náhrady příjmu. Za toto období je nutné přepočítat odvedené zdravotní pojištění. Vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění z pracovního volna bez náhrady příjmu je poměrná část minimální mzdy. Do Měsíčních dat pořiďte kód 560D a záporně počet dnů, které byly překvalifikovány jako dny neplaceného volna. Program vypočte základ pro odvod zdravotního pojištění (minimální mzda děleno počtem dnů v aktuálním měsíci) a příslušnou procentí výši pojištění, zapíše do Čistých mezd větu s kódem 814 nebo 812 a 813 v závislosti na nastavení placení zdravotního pojištění v tabulce Zdravotní pojištění .

Příklad 8:

Zaměstnanec přečerpal v prosinci roku 2021 dovolenou za kalendářní rok o 12 hodin tj. 1,5 dne, aktuální pracovněprávní průměr má 120,34.

Do Měsíčních dat pořiďte větu s kódem 560, doplňte přepočtené dny -1,5 a hodiny -12. Pořiďte další větu s kódem 560D a doplňte do ní kalendářní dny -1.

Výpočet sražené náhrady: 12 hod x 120,34 = 1444 Kč

Výpočet základu zdravotního pojištění: 15200 Kč : 31dnů = 490 Kč

Výpočet zdravotního pojištění: 490Kč x 0,135 = 67 Kč.

Pro zadávání dovolené v měsíčních datech se používají tyto kódy:

• 550 - Dovolená čerpaná
• 560 - Dovolená proplacená
• 561 - Dovolená bez náhrady

a) Běžné zadání dovolené intervalem

Hodiny dovolené - stanoví se podle kalendáře. Tyto hodiny se proplatí pracovněprávním průměrem. Tento počet hodin se zapíše do čerpání dovolené pro aktualizaci zůstatku dovolené v Pracovněprávních vztazích při promítání obratů. Aktuální stav zůstatku dovolené se ukládá do automatické věty Náhrad s kódem 590. Do údaje tmna.P (tento údaj se objeví na výplatním lístku) se dává počet hodin zůstatku dovolené. Pro správné zpracování je nutné mít kalendáře odpovídající předepsaným směnám. Program generuje automatickou větu s kódem 867 - Dovolená zadaná - nese v sobě informace o skutečných dnech, kdy byla dovolená čerpána.

b) Pokud je potřeba počet hodin dovolené pro aktualizaci jiný, než se stanoví automaticky, použije se při zadání čerpané dovolené znak „X“ u kódu a zadá se požadovaný počet hodin. Do údaje tmna.P se přesune počet přepočtených hodin ze zadání.

c) Pokud je potřeba proplatit jiný počet hodin pro proplacení čerpané dovolené, než se stanoví automaticky, použije se při zadání čerpané dovolené znak „X“ u kódu a zadá se požadovaný počet hodin. Údaj tmna.P se plní buď podle obsahu bodu a) nebo b).

U dovolené proplácené se v měsíčních datech zadávají dny dovolené nebo hodiny dovolené. Výpočet náhrady probíhá analogicky jako u čerpané dovolené. Dovolená bez náhrady je určena pouze pro speciální situace, především pro zaměstnance, kteří nají dovolenou i nadále stanovenou ve dnech.

Dovolená bez náhrady neovlivňuje fond pracovní doby, nic se neproplácí, pouze se stanoví počet průměrných dnů čeprání dovolené pro aktualizaci zůstatku dovolené v Pracovněprávních vztazích . Může se zadat počet hodin, pak se průměrný počet dnů automaticky vypočte, nebo se přímo zadá průměrnů počet dnů čerpané dovolené. Při zadání obou hodnot se pro aktualizaci zbytku dovolené použije zadaný průměrný počet dnů.

Informace o nevyčerpané dovolené jsou k dispozici jednak na výplatním lístku zaměstnance, jednak v Pracovněprávních vztazích, kde se údaje o stavu dovolené aktualizují při měsíčním promítání obratů. Dále je možné získat informace o stavu dovolené ze sestav.

Dle novely zákoníku práce mají dohodáři (DPČ i DPP) nárok na placenou dovolenou. Účinnost této změny je od 1.1.2024.

Délka dovolené pro dohodáře se stanoví v souladu s §213 ZP tak, že za každou celou odpracovanou týdenní pracovní dobu přísluší zaměstnanci dovolené v délce 1/52 této týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, přičemž výsledek se vždy zaokrouhlí na celé hodiny nahoru. Vzhledem k tomu, že týdenní pracovní doba pro účely dovolené vždy činí 20 hodin týdně, zaměstnanci při 4týdenní výměře dovolené za odpracování každých 20 hodin (včetně náhradních dob) vznikne právo na 1/52 z 80 hodin (20 × 4), tj. cca 1,5 hodiny dovolené. K výpočtu dovolené za kalendářní rok lze použít tzv. univerzální vzorec ve tvaru: počet celých odpracovaných násobků týdenní pracovní doby/52 × týdenní pracovní doba × výměra dovolené.

Pro účely výpočtu nároku na dovolenou se dle zákoníku práce pro dohodáře používá fiktivní týdenní pracovní doba 20 hodin týdně. Tuto hodnotu není potřeba nikam zadávat, pro výpočet se použije automaticky. Příklad, jak se tato hodnota používá: zaměstnanec má nárok na dovolenou až poté, kdy v aktuálním roce odpracuje alespoň 4 pracovní týdny. Pro dohodáře platí, že tyto 4 týdny jsou 4*20 = 80 hodin. Dokud tedy dohodář neodpracuje alespoň 80 hodin v roce, nemá nárok na dovolenou.

V Pracovněprávních vztazích (záložka dovolená) je třeba všem dohodářům zadat počet týdnů dovolené, který platí pro konkrétní organizaci. Typicky to jsou 4 nebo 5 týdnů za rok. Stejný počet týdnů se zadá i těm dohodářům, kteří začnou pracovat v průběhu roku. Pokud dohodář čerpá v příslušném měsíci dovolenou, je třeba mu ji zadat do měsíčních dat stejným způsobem, jako u běžného zaměstnance. Ostatní hodnoty související s dovolenou se počítají automaticky.

Pro každého běžného zaměstnance tedy i dohodáře je důležité, jaký zůstatek dovolené bude vidět na svém výplatním lístku .

Pro běžné zaměstnance se nic nemění. Stále platí, že na výplatním lístku se zobrazuje zůstatek vycházející z předpokládaného nároku dovolené za celý rok. Pokud se používá dovolená ve výši 4 týdny, tak roční nárok je např. 160 hodin. Takže v lednu bude vidět na výplatce tato hodnota. Samozřejmě zaměstnanec může mít nějakou loňskou dovolenou, pak to bude o to zvýšeno. Nebo naopak může v lednu nějakou dovolenou čerpat, pak to bude o to sníženo.

Ve skutečnosti je výpočet skutečného nároku na dovolenou trochu složitější, než je výše uvedeno. Počítá se nárok za to, co zaměstnanec od začátku roku odpracoval. Tento skutečný nárok tedy v průběhu roku narůstá. Ale zobrazovat na výplatce narůstající hodnotu by bylo pro zaměstnance matoucí, proto tam zobrazujeme tak trochu fiktivní hodnotu. Pokud ovšem zaměstnanec odpracuje to, co má odpracovat (nemá absence, nebo dlouhodobou nemoc), tak tato fiktivní hodnota funguje dobře. A navíc je srozumitelná pro zaměstnance.

U dohodářů ovšem předpokládaný nárok dovolené za celý rok nedává moc smysl. Zaměstnanec nemusí pracovat pravidelně, takže nevíme, kolik toho do konce roku odpracuje. Na výplatním lístku se proto zobrazuje zůstatek dovolené vypočítaný podle toho, kolik už od začátku roku odpracoval (tedy podle skutečného nároku). V lednu bude u dohodářů na výplatním lístku většinou zůstatek dovolené 0 nebo nějaké malé číslo. A další měsíce se zůstatek bude pravděpodobně zvyšovat (v závislosti na odpracované době a čerpané dovolené).

Proč bude v lednu zůstatek dovolené u dohodářů nejspíše 0?

Obecné pravidlo pro výpočet nároku dovolené říká, že aby vznikl nějaký nárok, tak musí zaměstnanec odpracovat alespoň 4 týdny. Běžný zaměstnanec s úvazkem 40 hodin týdně musí odpracovat 4*40=160 hodin.

Pro dohody zde zákoník práce stanovuje fiktivní úvazek 20 hodin týdně. Takže dokud dohodář neodpracuje ani 80 hodin, nemá nárok na žádnou dovolenou. Po odpracování 80 hodin má pak nárok na poměrnou část podle odpracovaných (fiktivních) týdnů.

Výpočet srážek následuje po výpočtu hrubých mezd, čistých mezd a náhrad. Předpokladem pro výpočet srážek je zadání požadavků na provádění srážek v Kmenových srážkách. Ještě před zadáním Kmenových srážek však musí předcházet nakonfigurování parametrů pro výpočet a provádění srážek. To se provádí jak v konfiguraci podsystému Mzdy, tak i v tzv. Megatabulce , kde jsou pro srážky vymezeny dvě skupiny kódů 6xx a 7xx. Zatímco srážky zahrnuté do skupiny 6xx msjí do jisté míry zváštní postavení a jejich kódy je nutné dodržovat, obsazení kódů ve skupině 7xx je zcela volitelné. Při výběru mzdových kódů pro srážky je vhodné vycházet z tzv. standardní Megatabulky a respektovat, že číselné pořadí srážek zároveň určuje pořadí, ve kterém jsou srážky prováděny.

Do skupiny 6xx srážek patří následující druhy srážek:

600 až 609 Zálohy - pevně určené kódy

610 až 619 Výživné - přednostní srážky

620 až 639 Exekuce a jiné přednostní srážky - přednostní srážky

640 Stavební spoření organizace

641 Penzijní spoření organizace

642 Penzijní spoření odbory

643 Životní pojistění organizace

650 Fond mistra předem

651 Poplatek za složenky

652 Poplatek za srážky

653 Zaokrouhlení

654 Půjčky při záporné výplatě

655 Srážka insolvenčnímu správci

656 Důchodové spoření

653 Zaokrouhlení - haléře

658 Náklady exekuce

660 Splátka ZP organizaci, která dříve ZP zaplatila

661 Splátka daně organizaci, která dříve daň zaplatila

662 Splátka SP organizaci, která dříve SP zaplatila

680 až 689 Exekuce

Další druhy srážek je vhodné zařadit do skupiny 7xx, a to opět v pořadí, v jakém mají být prováděny.

Po výběru kódů srážek je třeba definovat vlastnosti srážek - to se provádí v Megatabulce. U srážek, kde nejde jen o pouhé „sražení“ zadané částky, ale je třeba vypočítat výši srážky podle určitých pravidel, je třeba definovat číslo výpočtu srážky. Seznam existujících výpočtů srážek je k dispozici v číselníku t0vyp : <font 16px/inherit;;inherit;;inherit>50 Náhradní výživné</font> <font 16px/inherit;;inherit;;inherit>51 Výživné</font>

52 Exekuce

53 Příspěvek na stavební spoření

54 Příspěvek na penzijní připojištění

55 Příspěvek na životní pojištění

57 Poplatek za složenky

58 Příspěvek na penzijní připojištění

59 Srážka s příspěvkem třetích osob

60 Srážka s dlužnou splátkou

61 Srážka se zůstatkem

62 Srážka se zůstatekm a dlužnou splátkou

63 Srážka na stavební spoření

64 Srážka na penzijní připojištění

65 Srážka na životní pojištění

66 Odborové příspěvky

69 Stravenky

71 Srážka insolvenčnímu správci

79 Stravenky - počet pro stravenkový paušál

Pro přednostní srážky jsou v konfiguraci podsystému Mzdy na konfigurační obrazovce G zadány tzv. zákonné hodnoty pro srážky - částka, nad kterou se sráží zbytek čisté mzdy bez omezení, základní částka, která nesmí být srážena ze mzdy na osobu povinného a částka na osobu, na kterou je zaměstnanec povinen poskytovat výživné. Tyto hodnot jsou odvozovány od částek životního minima.

Požadavek na opakovaně prováděné srážky u konkrétního zaměstnace se zadává ve Srážkách . Způsob zadávání srážek je závislý na druhu srážky - některé druhy srážek mají specifické požadavky na zadání. Zadání je také ovlivněno tím, zda je srážka někam zasílána (např. do banky, složenkou apod.) - v těchto případech je nutné zadat bankovní spojení nebo odkaz na adresu. Provádění zadané srážky může být dočasně pozastavenou v položce „Stopka“ nebo může mít jinou než měsíční periodicitu. Položku „Příjemce“ je možné využít pro zadávání tzv. skupiny srážek - je zde vazba na export srážek a na Parametry pro export do banky t0ban .

Kromě zadání požadavku na opakované srážky je možné zadávat jednorázové srážky za příslušný měsíc v měsíčních datech. Zde však jde pouze o zadání částky srážky - nelze zadávat další doplňující informace k provádění srážky (např. bankovní spojení). <font 16px/inherit;;inherit;;inherit>Všechny tyto informace jsou použity při vlastním výpočtu (provdění) srážek. Výpočet srážek je jednou z důležitých fází vlastního výpočtu mezd. Srážky se provádějí v pořadů podle kódů mzdových složek a respektují se při tom algoritmy přiřazené k jednotlivým druhům srážek. Vypočítané</font> <font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>Všechny tyto informace jsou použity při vlastním výpočtu (provádění) srážek. Výpočet srážek je jednou z důležitých fází vlastního výpočtu mezd. Srážky provádějí v pořadí podle kódů mzdových složek a respektují se přitom algoritmy přiřazené k jednotlivým druhům srážek.</font>

Vypočítané srážky se ukládají do tabulky Vypočtených srážek (t0msr), která je využívána pro tisk sestav o provedených srážkách, ale i pro exporty srážek.

Poplatek za provedení srážky zaměstnanci lze zadat ve Srážkách do položky „poplatek“. Celkový poplatek je automaticky vypočten v procesu výpočtu srážek a uložen na mzdový kód 652 - poplatek za srážky. Poplatek lze používat také u záloh.

Výživné patří mezi přednostní pohledávky a musí být vždy zadáno s datumem, kdy bylo stanoveno a s pevnou měsíční splátkou. Při srážení ze druhé třetiny zabavitelné části mzdy se výživné uspokojuje jako první před přednostními exekucemi. Při srážení z první třetiny zabavitelné části mzdy rozhoduje datum. Pro srážení výživného jsou určeny mzdové složky 610 až 619. v Megatabulce musí být u příslušných mzdových složek zadáno, že se jedná o přednostní srážky s algoritmem výpočetu č. 51. tento algoritmus automaticky respektuje všechna pravidla pro srážení výživného.

Výživné je možné zasílat na konkrétní peněžní účet do banky nebo posílat složenkou na zadanou adresu. V případě, že není výživné sraženo v plné výši, dochází při měsíčním promítání obratů k uložení dlužné částky výživného do položky „Dlužná splátka“. V následujicím období při výpočtu mezd se dlužná částka přičte k zadané měsíční splátce a po jejím sražení se při promítání obratů vynuluje.

Pro zadávání exekucí platí obdobná pravidla jako pro výživné. Jsou pro mě určeny kódy 620 až 639. Jejich nastavení je třeba zkontrolovat (a popřípadě upravit ) v Megatabulce. U všech kódů pro exekuci musí být použitý algoritmus výpočtu č. 52. Na rozdíl od výživného je nutné ve Srážkách zadat celkový dluh, který se má srazit a priorita. Priorita určuje, zda se jedná o přednostní srážku ze dvou třetin, nebo nepřednostní z první třetiny. U exekucí může být zadána pevná splátka. Má však informativní význam, protože nemůže být sraženo více, nez dávají pravidla výpočtu pro zabavitelné srážky. U exekucí musí být zadáno datum přidělení. Při měsíčním promítání obratů se částka zbývající ke sražení sníží o vypočtenou výši srážky.

Od 1.1.2024 dochází ke sjednocení zdanění u peněžitého i nepeněžitého příspěvku na stravování, a to jak z pohledu zaměstnance, tak i z pohledu zaměstnavatele. Nepeněžitý příspěvek má v podstatě formu stravenek, peněžitý příspěvek je tzv. stravenkový paušál. Příspěvek na stravování (v peněžité i v nepeněžité podobě) je na straně zaměstnance daňově osvobozen jen do limitu vycházejícího z ustanovení §6 odst.9 písm. b) ZDP, tedy maximálně do výše 70% horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Na straně zaměstnavatele je příspěvek na stravování zaměstnancům daňový náklad bez finančního omezení za podmínek daných v §24 odst.2 písm j) ZDP. Tzn. nárok na stravování je písemně upraven jako právo zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy.

Celková výše příspěvku na stravování je závislá na počtu dní, za které má zaměstnanec na tento příspěvek nárok. Tento nárok (počet dní) se zjišťuje automaticky během výpočtu mezd.Zohledňují se přitom zejména odpracované dny, ale pokud jsou k dispozici i informace z Cestovních příkazů, bere se v úvahu i případné stravné, které bylo proplaceno za služební cestu.

Modelový příklad 1: Organizace poskytuje zaměstnancům stravenky - část ceny si hradí zaměstnanec, část přispívá zaměstnavatel

V Konfiguraci Mezd - obrazovka I - daně a sazby je třeba zadat limit pro danění příspěvku na stravování dle aktuálně platné legislativy.

V Megatabulce použijeme mzdovou složku 730 - Stravenky. V položce „vzorec výpočtu“ je třeba zadat 69 - Stravenky, v položce „Sazba“ je třeba zadat částku, která se za jednu stravenku sráží zaměstnanci, v položce „Horní limit“ je třeba zadat částku, kterou na jednu stravenku přispívá zaměstnavatel.

V Kmenových srážkách je třeba zadat srážku s kódem 730 u každého zaměstnance, který má nárok na příspěvek na stravování.

Po výpočtu mezd za příslušné období jsou částky související se stravenkami uloženy na následující mzdové složky:

730 - Stravenky - srážka

897 - Příspěvek na stravování - celý

497 - Příspěvek na stravování - nad limit (částka nad limit se stane součástí základu daně a pojištění)

Modelový příklad 2 - stravenkový paušál

Při používání stravenkového paušálu se postupuje obdobně.

V konfiguraci Mezd - obrazovka I - daně a sazby je třeba zadat limit pro danění příspěvku na stravování dle aktuálně platné legislativy.

V Megatabulce použijeme mzdovou složku 730 - Stravenky. V položce „vzorec výpočtu“ je třeba zadat 79 - Stravenky - paušál, v položce „Horní limit“ je třeba zadat částku, kterou na jednu stravenku přispívá zaměstnavatel.

V Kmenových srážkách je třeba zadat srážku s kódem 730 u každého zaměstnance, který má nárok na stravenkový paušál.

Po výpočtu mezd za příslušné období jsou částky související se stravenkovým paušálem, uloženy na následující mzdové složky:

898 - Stravenkový paušál - celý

498 - Stravenkový paušál - nad limit.

Poznámka: Mzdové složky související s příspěvkem na stravování je třeba zařadit do mzdového listu zaměstnance.

Pokud je třeba provést pouze srážku zaměstnanci na penzijní připojištění, stačí zadat požadavek na tuto srážku do Kmenových srážek. Jiná situace však nastává, pokud organizace poskytuje zaměstnanci příspěvek na penzijní připojištění. Zde je třeba dodržet platné legislativní normy a také respektovat pravidla, podle kterých organizace určují příspěvky. Pro srážky a příspěvky na penzijní připojištění se používají následující mzdové složky (viz Megatabulka ):

491 - Příspěvek na PF - nedaněný: vzorec výpočtu 01

492 - Příspěvek na PF - daněný: vzorec výpočtu 01

641 - Příspěvek na penzijní připojištění: vzorec výpočtu 54 nebo 58, zadat v Kmenových srážkách

705 - Příspěvek na penzijní připojištění zaměstnanec: vzorec výpočtu 64 nebo 68, zadat v Kmenových srážkách

706 - Příspěvek na penzijní připojištění zaměstnanec: vzorec výpočtu 64 nebo 68, zadat v Kmenových srážkách

707 - Příspěvek na penzijní připojištění zaměstnanec: vzorec výpočtu 64 nebo 68, zadat v Kmenových srážkách

890 - Příspěvek na PF z nákladů: vzorec výpočtu 0

891 - Příspěvek na PF ze zisku: vzorec výpočtu 0

Pokud je třeba zadávat příspěvky zaměstnavatele na penzijní připojištění na více kódů (například z důvodů zaúčtování), je třeba v Megatabulce vytvořit „opisem“ z kódu 641 další kódy pro příspěvek organizace na penzijní připojištění (například kódy 644 až 649 nebo 690 až 699).

Analogický je postup při poskytování příspěvků na životní (komerční) pojištění. Také v tomto případě je možné zadávat příspěvky zaměstnavatele na více mzdových složek.

Od 1.1.2024 došlo ke změnám u příspěvků zaměstnavatele na daňově podporované produkty na stáří . V §15 zákona o daních z příjmů jsou produkty definované takto:

a) penzijní připojištění se státním příspěvkem (existovalo i před uvedeným datem)

b) doplňkové penzijní spoření

c) penzijní pojištění

d) soukromé životní pojištění

e) dlouhodobý investiční produkt

V součtu za všechny daňově podporované produkty jsou příspěvky zaměstnavatele osvobozeny od daně do 50 000 Kč ročně.

Zaměstnanec má povinnost do konce kalendářního měsíce v němž došlo ke změně (produkt přestal být daňově podporovaný nebo nastaly skutečnosti, které mají za následek vrácení daňové podpory) nahlásit tuto skutečnost zaměstnavateli. Zaměstnanec zdaní dosud osvobozené příspěvky zaměstnavatele jako příjem podle §6 zákona o daních z příjmů (bez odvodů) a dosud uplatněné nezdanitelné části základu daně podle §10 zákona o daních z příjmů (zde jen vyšší 20000) v daňovém přiznání.

Předpokladem pro výpočet odborových příspěvků je zadání potřebných parametrů v Megatabulce a zadání požadavku na srážení odborových příspěvků u konkrétních zaměstnanců. <font 16px/inherit;;inherit;;inherit>Ve standardně předvyplněné Megatabulce je pro odborové příspěvky určena mzdové složka 735. U této mzdové složky musí být uvedeno:</font>

číslo výpočtu = 66

upřesnění výpočtu = %

sazba = příslušné procento ze základu pro odborové příspěvky

Co se zahrnuje do základu je také určeno nastavením v Megatabulce u jednotlivých mzdových složek (Megatabulka - Základ - Základ pro odborové příspěvky).

V Kmenových srážkách musí mít zaměstnanec zadanou srážku s kódem 735.

Výpočet příspěvků do tzv. haléřových fondů probíhá obdobně jako výpočet odborových příspěvků. Nejdříve je třeba zadat parametry v Megatabulce . Ve standardním nastavení jde o mzdovou složku 736 a vzorec výpočtu 67. Poté je třeba v Kmenových srážkách zadat srážku s kódem 736 každému zaměstnanci, který bude přispívat do haléřových fondů. Vlastná výpočet výše příspěvku probíhá automaticky ve fázi výpočtu srážek. Případný jiný algoritmus výpočtu lze doplnit na zakázku po dohodě s autory programů.

<font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>Pokud je zaměstnanci například začátkem kalendářního roku přidělena určitá částka, kterou může v průběhu roku vyčerpat podle dohodnutých pravidel, je k dispozici tzv. mechanismus čerpání sociálního fondu.</font> <font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>Tuto částku lze zadat příslušnému zaměstnanci do Sumačních údajů do položky „obecný nápočet 2“. Dále je třeba v Megatabulce v položce „základ pro sociální fond“ označit ty mzdové složky, které se budou z přidělené částky odčítat. Vlastní odčítání probíhá automaticky každý měsíc při měsíčním promítání obratů.</font> <font 12pt/inherit;;inherit;;inherit>Hodnota položky „obecný nápočet 2“ se na konci roku automaticky převádí do dalšího roku.</font>